Mnichovské dny přehled

23.08.2023

Vzpomínky jednoho z nejdůležitějších aktérů na jednu z největších tragédií v dějinách Československa. Je to psané bez příkras, kdy zaznamenal i třeba pouze slovní odpovědi diplomatů Velké Británie a Francie (v některých případech si je vyžádal písemně, což se jim vůbec nelíbilo, nechtěli, aby bylo někde zaznamenáno jejich absolutní selhání na diplomatickém poli). Velkou výhodou knížky je, že se odkazuje na dokumenty (komuniké, různé návrhy, zprávy o jednání, depeše atd.), které jsou součástí přílohy (v zápatí je obecně uvedené číslo stránky, kde se pak dokument nachází). Ve vlastním vyprávění vybírá z takovým dokumentů to nejdůležitější, ale určitě stojí za to si je pročíst celé.

Radostné čtení to teda ale vůbec není, to, jakým způsobem jednala Velká Británie a Francie s Československem nemá v dějinách diplomacie obdoby. V té době se už navíc vědělo, co je Hitler zač, stačilo si poslechnout jeho projevy, přečíst Mein Kampf nebo jen sledovat likvidaci veškeré opozice v Německu, případně sledovat jeho dosavadní činy.

25.02.2022

Nejsem žádný rusofob, ale jen těžko přehlédnout určitou paralelu této knihy se současným děním na Ukrajině. Dokonce některé současné výroky některých politických činitelů a v nich vznesené argumenty, by mohly být směle interpretovány i někdejšími aktéry dramatických a ostudných momentů.
V knize prezident Beneš popisuje dramatickou a složitou situaci, ve které se náš stát ocitl a snahy o její řešení. Nemá smysl se zde rozepisovat o různých návrzích, přicházející z jedné druhé či třetí strany, a které měli vždy v sobě nějakou míru ústupku českého státu v rámci předkládaných a záměrně zkreslovaných, překrucovaných, či zcela smyšlených, a v zahraničí takřka bez pochyb přijímaných, argumentů. Ukazuje dobový obrázek, kdy se z Československa stalo lákavé sousto ze kterého po zakousnutí se hned tří států, zůstalo jen torzo ohlodané kosti.
Z hlediska rozhodnutí, tak jak bylo učiněno, ve smyslu bránit se či nebránit, jsem zastáncem toho, že vyplývalo zcela v duchu možností tehdejšího Československa a ač bylo veřejností přijato jako zrada spojenců a následně především vlastní politické reprezentace, hodnotím ho jako uvážené, odpovědné, vysoce vizionářské a v tomto kontextu, kdy věděl, že bude přijímáno vlastním obyvatelstvem velice negativně, vyžadující i značnou míru osobní odvahy.
Pravdou je, že prezident Beneš, byl velký politik a politice, té mírové, věřil. Nebyl ale válečník.
Pravdou také je, že kdyby byla zvolena varianta války, minimálně evropské dějiny a její uspořádání by se od tohoto okamžiku s vysokou pravděpodobností vyvíjeli velmi odlišně.