Mnoho povyku pro nic přehled

Do téhle knížky jsem se pustila, protože jsem před pár lety byla na skvělém divadelním zpracování téhle knížky ve Slováckém divadle a rozhodla se, že si i někdy přečtu. A ten moment nastal právě teď. Bohužel jsem, ale zklamaná.
Na rozdíl od divadelního zpracování mi to knižní úplně nesedlo. Nemohla jsem se začíst, příběh mě tolik nebavil. Ale abych jen nekritizovala byly tam i nějaké scény, které se mi opravdu líbily a ty sem si užívala.
Co se týče postav, tak se mi ze začátku hodně pletli a k žádné jsem si nevytvořila žádný vztah, což je logické, protože je to divadelní hra a navíc je knížka krátká.
2,5*/5* já osobně jsem z knížky lekce zklamaná, ale věřím, že má své čtenáře a nechci od ní nikoho odrazovat.

22.09.2024

Sváteční komedie nikterak nemiluji - Hra musí obsahovat něco navíc, abych ji měl opravdu rád. Tak mám rád Sen noci svatojánské pro Oberona a Titánii, mám rád Marnou lásky snahu pro naprosto geniální jazykovou hru, mám rád Večer tříkrálový pro jeho hudební výstavbu. Mnoho povyku pro nic je oproti nim velice slabá, neobsahuje zajímavé motivy, které najdeme jinde a její slovní humor je oproti Lásce vyloženě slabý. A tak jakkoliv je jistě možné zabavit se nad přestřelkami Beatrice a Benedica (ale ani v tom se vlastně nevyrovná až brutálnímu vztahu Petruchia a Kateřiny ze Zkrocení zlé ženy), které jistě mají svou shakespearovskou úroveň, celek hry se mi zdá poněkud nutný a zapomenutelný.

Samozřejmě je zde Don John a Claudio, dvě postavy přidávající hře jistou rozmanitost. Ale upřímně, Don John je vlastně jen nedotažený Edmund z Krále Leara. Claudio je postava, která předpokládanému komediálnímu konci dodává jisté temné odstíny svým odpudivým ponížením Héró. Je to tak vedle Dona Johna jediná postava, které bych patrně nepřidal přívlastek "dobrý". Tím však není nikterak výjimečně zajímavý.