Modernita a holocaust přehled

06.05.2021

Kniha byla rozhodně teoretická spíš než historická - nepopisovala to, co se stalo, ale proč a jak se to stalo. Nejsem sociolog a tohle byla první kniha z oboru, kterou jsem četla, v několika pasážích jsem se trochu ztrácela, protože autor počítal se znalostí některých základních konceptů, na druhou stranu to šlo jednoduše dohledat bokem. Teoreticky by stačilo přečíst si první kapitolu, ta velmi výstižně shrnovala, co pak rozváděl dále, ale určitě nelituji, že jsem knihu dočetla celou. Stálo za to si ty myšlenky více 'osahat' a popřemýšlet o nich.

03.03.2018

„Nelidský svět, který vytvořila vražedná tyranie odlidštil své oběti i ty, kdo pasívně přihlíželi pronásledování, protože je přinutil užívat logiku sebezáchovy jako omluvu morální necitelnosti a nečinnosti. Nikoho nelze obvinit jen proto, že takový tlak nevydržel. Nikomu však nelze omluvit, jestliže se za takovou slabost sám neodsuzuje. Pouze když se člověk stydí za svou slabost, může nakonec rozbít duševní vězení, které přežilo své stavitele a strážce.“

Baumanova studie je takové Kolumbovo vejce. Myšlenky zde prezentované jsou velmi logické a znějí samozřejmě (až skoro triviálně), takže my čtenáři máme pocit, že vlastně nejsou nijak zvlášť ocenění hodné. S odstupem času, kdy se Baumanův pohled na holocaust stal uznávaným, to je ještě víc vidět. Je to taková podivná nepřímá úměra, která možná platí nejen zde: čím více jsou úvahy přesné, tím více pronikají do obecného povědomí, tím více je považujeme za známé pravdy – a tím méně oceňujeme jejich autora.
Baumanovy teorie nespadly z čistého nebe, hodně cituje Hannah Arendtovou a reflektuje Milgramovy i Zimbardovy experimenty a dává tím sociologický rámec událostem, které k holocaustu vedly. Nový, sociologický pohled je rozhodně zajímavý a myslím, že může být přínosem i čtenářům, kteří už téma dobře znají z historických nebo historicko-popularizačních prací. O holocaustu a nacismu už toho bylo napsáno a natočeno tolik, že už máme mnohdy pocit, že nic nového řečeno být nemůže, ale tahle studie má zase trochu jiný, zajímavý úhel pohledu.
(Z několika komentářů zde jsem se dozvěděl, že kniha rozvrací zavedenou představu o holocaustu jako dílu šílenců. To mě překvapilo. Měl jsem za to, že teorie o tom, že holocaust je dílem běžných lidí v neběžné situaci, je už většinově přijímaná. A to se nepohybuji v nějakých odborných kruzích)

S čím jsem ale u Baumana dosti výrazně nesouzněl (na rozdíl od jeho popisů dějů) byly jeho závěry. Zdálo se mi (a tady zdůrazňuji, že jsem laik a můžu se snadno mýlit), že přičítá modernitě příliš negativních vlastností, že se mu prostě moderní svět nelíbí, „zasedl“ si něj a dělá z něj univerzálního viníka. Cítil jsem to vícekrát. Nejvíc asi u popisu byrokratického aparátu, kterému dává za vinu (v konkrétní situaci zcela oprávněně) podíl na likvidaci Židů a tvrdí, že v byrokracii jsou vlastnosti, které z její podstaty směřují k podobnému typu akce. Ale to se mi jeví jako nesmysl – byrokracie přece nemá žádnou „vůli ke zlu“, může se použít k organizaci transportů do Osvětimi, ale stejně tak se může použít k realizaci Marshallova plánu nebo leteckého mostu při blokádě Berlína. Je to jako přisuzovat sekeře morální spoluvinu za Raskolnikovovy vraždy.
Ono možná je trochu na vodě už to základní propojení s modernitou. Protože jaká vlastně modernita? Vlaky, jedovaté plyny, komíny, pece, střelné zbraně, centrální státní řízení ... nic z toho přece nebyla žhavá technologická nebo strukturální novinka, kterou by v té době v Německu právě objevili.

kejty91 v komentáři přede mnou píše, že „kniha není náročná“, to bych já asi nepodepsal, věty jako „Definiční moc jazyka je tak doplňkem diferencující, separační, segregující a potlačující moci tkvící ve struktuře sociální dominance.“ byly na samé hranici toho, co jsem jako běžný čtenář schopen „uchápat“ - a připouštím, že z toho mohlo vzejít i nepochopení Baumanových vývodů, jak o tom píšu v předchozím odstavci.
Každopádně bych pro hledání odpovědi na zadání „Co je na holocaustu obecného a jak zajistit, aby se neopakoval“ doporučil také knihu Timothy Snydera Černá zem. Ta je jednak čtivější (asi tak milionkrát :-), také upřesňuje samotný pojem holocaustu (a vyvrací ten mýtus, že holocaust = Osvětim = plynové komory) a místo modernity klade do středu úvah o spouštěči genocidy - podle mě logičtěji - absenci fungujících státních institucí a právního rámce.