Morčata přehled
Ludvík Vaculík
Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo. Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížku jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci připomínat... O tísni duševní našel jsem teď náhodou ve svých Nepamětech zápis ze 21. listopadu 1970: ‚Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný... Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.' - To jsem měl v ruce obžalobu za ‚Deset bodů‘ ze srpna 1969 a předvolání k soudu. Ten však byl den před zahájením zrušen.“... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Morčata. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (30)
V době prvního vydání, ba ještě asi v 90. letech, bych to hodnotil lépe. Ale v porovnání se Sekyrou (i když jazyk a styl Morčat je "modernější") se na tom asi podepsal zub času a zub (mého) věku.
O myších a lidech, o morčatech a lidech nebo spíše bankéřích. Nevím, kde jsem na tuto knihu narazil, snad ve čtenářské výzvě neb někde na netu reklama, ale hned od prvních stránek mě styl psaní děsně lezl na nervy. Samé „milé děti" nebo „milý mladý čtenáři". Jelikož mám rád zvířata tak mě nejvíc bavily ty části o morčatech než o bankéřích. Knihu jsem dočetl s velkým sebezapřením, jen abych ji nemusel zase dát do nedočtených, ještěže byla tak krátká, jinak bych ji vzdal hned na začátku.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Morčata v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 268x |
| ve Čtenářské výzvě | 12x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 75x |
| v Chystám se číst | 54x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1990 |  Český snář |
| 1968 | Sekyra |
| 2004 | Morčata |
| 1995 | Jak se dělá chlapec |
| 1990 | Jaro je tady |
Román MORČATA je moje první přečtená kniha od Ludvíka Vaculíka a kniha se mi líbila.
Autor o této knize napsal: „Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný. Je to meziknížka. Je to pohled na svět z úhlu, který mi byl nejvíce po ruce, není to však můj pohled zvolený. Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.“
Morčata je velice zajímavý román, orwelovský příběh o tom, kam až klesne a je degradován člověk pod tlakem absurdního okolí. Hlavní postavou je bankovní úředník VAŠEK, v jehož bance se vykonávají nesmyslné úkony. Má ženu EVU, která pracuje jako učitelka a 2 děti – VAŠKA a PAVLA. Paralelně se odehrává další rovina románu, a to vztah k jeho morčatům, které chová doma. Postupně se ukazuje, že vztah mezi morčetem a bankovním úředníkem je vlastně totožný se vztahem společenského systému k úředníku samotnému.
Je to román mnohovrstevnatý, tajemný, téměř groteskní. Je zde existence dvou paralelních vztahů. Je zajímavé, že autor přechází vypravování z ich formy do er-formy, čímž dochází k odosobnění událostí, kterým byl přímým účastníkem.
Kniha mě zaujala a působila na mě znepokojivým až mrazivým dojmem. Neočekával jsem, že mě tato kniha takto pohltí. Kniha má hodně symbolů a určitě jsem všechny nerozluštil. Čtenář se dozví hodně informací o morčatech.
Určitě časem vyzkouším nějaké další knihy od Ludvíka Vaculíka včetně fejetonů. Vzpomínám si, že jsem si na střední škole půjčil knihu fejetonů od Ludvíka Vaculíka, myslím si, že se jednalo o tohoto autora, a inspiroval jsem se jedním fejetonem k napsání fejetonu, poněvadž jsem nebyl schopný napsat fejeton, vůbec mi to nešlo.
Líbily se mi ilustrace, které se nacházely na předsádce a také v knize. Tyto ilustrace nakreslil Pavel, autorův syn.
Citáty:
I když se vám nejkrásněji zdá, že jste strojvůdci své lokomotivy, výhybku vám vždycky přehodí někdo jiný, kdo toho umí míň.
Kdo si neumí v životě najít vyrovnání, užere se marnou ctižádostí, pošetilou řevnivostí a nízkou závistí.
Buď má všecko v pořádku, v bance i v blance, nebo nemá, ale pokud to má v pořádku aspoň v hlavě, tak zas ví, že mu to nikdo jiný do pořádku nedá.
Má-li co umřít, umře to, ale my tomu máme pomáhat žít.
Zamyslíte-li se nad tím, milí mladí přátelé, není přednější záležitosti nežli číkoliv smrt, a kdo umírá v samotě, ačkoli jeho blízcí o jeho úkolu vědí, avšak odešli od něho, ten umírá nejzbytečněji a možná ani nechce umřít, ale musí už, protože to načal. Jaká je to surovost, nevěnovat pozornost tomu, kdo nám umírá! Žil, kdo nemá komu umřít?
Kdybych se, milý čtenáři, dal řádně do studia, a to se týká i tebe, musím objevit cokoli skrytého, sám a bez pomoci. Cokoli skrytého, důkladným soustředěním! Jsem přesvědčen, že určité ideje objeví každý, kdo se zahloubá.