Moře klidu přehled
Katja Millay
Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla předtím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý. Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života. Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.... celý text
Literatura světová Romány Dívčí romány
Vydáno: 2013 , DominoOriginální název:
The Sea of Tranquility, 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Moře klidu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (226)
Krásný a dojemný příběh o dvou zraněných mladých lidech a druhých šancích. Kniha nese hezké poselství, že uzdravit se musí každý sám, že zlomeného člověka nikdo zázračně neslepí. Ale když se uzdravit chce, tak pomoc může přijít odkudkoliv a může mít mnoho podob.
I přes vážné téma je v knize spousta humoru, který je místy černý jak bota, ale do vyprávění perfektně sedí. Knížku můžu rozhodně doporučit.
(SPOILER) (pozor spoilery) Young Adult příběh o dívce, která nemluví a neví, co se sebou. Zpočátku se mi postupné odhalování pravdy a postupné získávání přátel hlavní hrdinky líbilo. Čekala jsem silný příběh o silné dívce, která se nakonec dokáže poprat s tím, co se hrozného se jí stalo. Bohužel jsem se ale dočkala nepochopitelných zrad a ublížení. Ano, hlavní dva hrdinové si akorát ubližovali, nedokázali vyhledat pomoc, nedokázali si pomoct navzájem. Mám z celé knihy akorát depresivní náladu, nevím, jestli mi její přečtení vůbec něco dalo.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Kdybychom měli dalekohled, ukázala bych ti Moře klidu. To je na měsíci. Ale takhle okem není vidět.“
Ocenění knihy (1)
2014 -
YALSA Book Awards
(Axel Awards)
Kniha Moře klidu v seznamech
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 1 167x |
| ve Čtenářské výzvě | 55x |
| v Doporučených | 147x |
| v Knihotéce | 366x |
| v Chystám se číst | 503x |
| v Chci si koupit | 65x |
| v dalších seznamech | 11x |
Moře klidu
(SPOILER) Jedna hvězdička, a to jen za často velice úderné konce kapitol, které byly jak bouchnutí kladivem ve ztichlé místnosti, za Drewa a za poslední větu. Ale jinak nemohu říct, že bych si čtení nějak zvlášť užívala. V zásadě i ta poslední věta mi teď zpětně přijde dost hořká vzhledem k tomu, jak se Nastya chovala a jak popírala vše pěkné a nechtěla si takřka nic pozitivního dovolit prožít. Jak moc situací bylo přitažených za vlasy. V zásadě vše nosné — Nastya nemluví, ale stejně si takřka hned získává přátele, kterým nevadí, že od ní dost dlouho skoro nedostávají zpětnou vazbu. A to, jak jsou všichni v knize talentovaní a nádherní?
Ale jinak se patrně autorce mistrně povedlo přetvořit postavy do toho, jak se cítila Nastya a jak ji viděli blízcí. Do mrtvol. Táhlo se to, bylo to jak sledovat děj za poškrábaným, špinavým a ztmaveným oknem. Taková atmosféra na mě dýchala. I když došlo k emocím, jako by tam nebyly... Možná mi paradoxně nejvíc hmatatelný přišel Drew. Ale jinak, asi ve snaze vytvořit co nejvíc zlomené a ztracené lidi, se ztratila jejich lidskost, přístupnost. Celý jejich obraz. Jako by byli úplně mrtví. Nesoucítila jsem s nimi, což se mi v knihách neděje. Připomínalo mi to ne moc bublající gejzír, který bohužel i přes mé čekání nevytryskl. Koukat na něj znovu neplánuji, ačkoli nepopírám, že pocity, které z knihy mám, byly zamýšlené. Nastya, a nejen ta, je mrtvá.
A Drew? Stal se opomněným, celý děj pomáhal tvořit a držet zuby nehty pohromadě jako nosný sloup. A v závěru nevíme nic o tom, jak to s ním bylo dál. Jen náznak, ze kterého si můžeme domýšlet. Možná bych uvítala kapitoly i z jeho pohledu a změnilo by to můj náhled na knihu. Ale s tím, jak to je, nemohu hodnotit jinak a jsem zklamaná.