Mrtvá z Charlottenburgu přehled

29.06.2024

I poslední doposud vydaný díl série se mi četl výborně, ačkoli tady jsem měla jasno velmi brzy, na rozdíl od kriminalistů. Ale pro nás čtenáře byly významnou nápovědou zápisky Adriana L., které policie neměla k dispozici. A tak jsem pak už jen čekala, jakým způsobem se ta zásadní informace dostane i k těm nejpovolanějším. Já osobně mám ovšem mírné pochybnosti o posledním slovu, které z Jettiných úst slyšel Adrian – tipovala bych, že umírající sdělovala něco úplně jiného. A taky se autorce, nebo překladateli, povedlo nás lehce mást – povětšinou se v knize objeví soterek, ale také sotorek, přičemž podle informací na internetu je možný obojí termín
Každopádně i tohle byl zajímavý příběh z Berlína roku 1923, z doby, která byla pro Německo opravdu hrůzostrašná. Člověk tak nějak chápe, že běžným Němcům byla Hitlerova protižidovská a protikomunistická politika v následujících letech celkem šumák, pokud si mohli vydělat peníze, za které se dalo žít, nikoli živořit anebo přímo umírat hladem a zimou. A když si konečně uvědomili, že hospodářský růst jejich země je vlastně odrazový můstek pro další válku, asi už bylo pozdě . . .

10.05.2024

(SPOILER) Další díl s komisařem Wechslerem a meziválečným Berlínem byl pro mě už nutností.
Jsem nadšená, ačkoli jsem pachatele uhodla ve chvíli, kdy se objevil na scéně, dokonce i motiv. Jelikož jsem na tyhle věci obvykle dost tupá, předpokládám, že tady se autorce nepodařilo trousit drobečky opatrně, naopak mi hodila do cesty celý zbytek koláče.
A víte co? Vůbec mi to nevadilo, protože kniha má všechny aspekty skvělého románu – plastické charaktery, autentické dialogy, závažnou zápletku, logické (a spravedlivé) vyústění. Tentokrát mi ani nevadil strohý styl, který naopak umocňoval mrazivé pocity jednak z politické a hospodářské situace Berlína dvacátých let dvacátého století, jednak z vrahovy vyšinuté mysli. Souběžně jsem soucítila s ubožáky, kteří trpěli důsledky jeho činů.
Autorka je něco jako literární Picasso. Několika údernými slovy či větami dokáže vystihnout složitou psychologii postav, komplikované interakce mezi hrdiny, zároveň zachytí barvitost i atmosféru okolí, jak společenské nálady, tak prostředí.
Druhou linii vyšetřování jsem neblaze upozadila právě proto, že jsem od začátku tušila, jak to vlastně celé bylo. Přitom se ale opět jedná o palčivý problém, který se Leovi podařilo minimálně nakousnout, protože se prostě vyřešit nedal.
Linka s osobním životem komisaře působila přirozeně a nevtíravě. Chápala jsem rozhodnutí všech aktérů, jejich pohnutky i činy. A líbilo se mi konečné vyústění. Z ostatních členů Leova týmu byla pozornost z Walthera přesunuta na Jákoba, který mi byl taky moc sympatický.
Ale asi nejsilnější dojem jsem měla z hrozivé hyperinflace a pouličních nepokojů souvisejících se vzestupem Hitlerovy moci. V té souvislosti se divím, že lidé v podobných podmínkách vůbec zvládli žít (a říkám si, jak jsme my sami zpovykaní).
Detektivka? Ano, klasická. Ale mnohem více se jedná o úžasný historický román, který osvětlí temná místa dějin mnohem lépe než prvoplánově poučné dílo.
Pět hvězd a vřele doporučuji.