Mrtvý holky přehled
Miloš Urban
Sbírka deseti povídek z let 2002 až 2006, obsahující vedle klasické Smrtečky nebo Bělorusky i méně známé a novější drobné texty Miloše Urbana. Ilustrované vydání s ilustracemi Pavla Růta.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mrtvý holky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (42)
Přesně takové čtení jsem potřebovala jako sůl. Každá povídka se mi líbila, měla něco zajímavého. Baví mě ty podivnosti, které se dějí, baví mě autorův styl.
Děkuji, byla to opět jízda.
Kdybych to vzal čistě matematicky, tak 4,5*. Dvě průměrné (Občina, Vlasy), v Bělorusce něco málo chybí, ale jinak samé pecky.
Těch holek je ve skutečnosti mrtvých jen 2,5 (+ stará baronka), ale to vůbec nevadí. Ono taky čistě hororové jsou jen 2 povídky, zbytek střídá žánry od mysteriózna až po vtipné hříčky.
Jinak Urban ukázal, že ani žánr povídky mu není cizí, že i na omezeném prostoru umí uplatnit to, co zdobí jeho romány. Především skvělé vykreslení atmosféry, práci s mysteriózními tématy, svojí mírně cynickou až úchylnou poetiku. Pro ty, kteří Urbana jako já milují, jde o příjemné setkání s oblíbeným autorem, pro ty, kteří se s ním dosud nepochopitelně míjeli, vhodná četba na seznámení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mrtvý holky v seznamech
| v Přečtených | 339x |
| ve Čtenářské výzvě | 14x |
| v Doporučených | 13x |
| v Knihotéce | 99x |
| v Chystám se číst | 50x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
Část díla
Běloruska
2003
Faun
2007
Občina
2007
Pražské Jezulátko
2004
Smrtečka
2005
Autorovy další knížky
| 2001 | Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Teda to nebyl můj šálek kávy. Téměř všechny povídky kypěly perverzností, oplzlostí a/nebo iracionálním chováním. Skoro pokaždé jsem mi v průběhu a na konci povídky křičelo v hlavě WTF?!, hlavní charaktery zároveň nesympatické. Nejvíc to platilo u Bělorusky (vůbec nechápu místní nadšení), Faun, Vlasy, Pražské jezulátko. U Jen žádné něžnosti mi to už nevadilo, možná jsem se mezitím desensitizoval.
U smrtečky dobrý asi do půlky příběhu pak zase to blbý iracionální jednání a hulvátský jednání na konec. Nechápu prostě.
Povídky To strašný kouzlo podzimu a zejména Štědrá noc baronky z Erbannu stály (jako jediné, bohužel) opravdu za přečtení. Atmosféra byla dobře vykreslená a místy i strašidelná (to platí hlavně pro baronku, tam na mě to napětí, stísněnost a děs přímo dýchalo. Škoda jen, že se nějak nerozvinul příběh, nebo nevysvětlilo, co to všechno vlastně nakonec bylo).