Mýty Margaret Mead: Úvahy o antropologii přehled
Martin Soukup
Kniha Mýty Margaret Mead se věnuje životu a vědeckým výzkumům slavné americké kulturní antropoložky, žačky Franze Boase a významné představitelky směru „kultura a osobnost“. Mead se proslavila hned svým prvním terénním výzkumem provedeným na pacifickém souostroví Samoa, jehož výsledky se však později staly předmětem dosud trvajících sporů mezi odborníky. Autor ukazuje, že myšlenky a odborné názory této antropoložky jsou velice často hodnoceny na základě popularizačních knih, jež napsala, a jen zřídka se berou v úvahu její vědecké monografie a odborné studie. Kniha zavede čtenáře na souostroví Samoa, na Novou Guineu, Bali, ale také do New Yorku a mezi severoamerické indiány. Nechává nahlédnout do „antropologické kuchyně“ slavné vědkyně, seznamuje s jejími odbornými díly a názory v souvislosti s jejím životním příběhem. Ukazuje v jiném světle mnoho mýtů, které se kolem Margaret Mead objevily.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mýty Margaret Mead: Úvahy o antropologii. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
Knižní novinky (45. týden)
01.11.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mýty Margaret Mead: Úvahy o antropologii v seznamech
v Přečtených | 3x |
v Chystám se číst | 7x |
v Chci si koupit | 2x |
Precteno ve snaze dozvedet se vice o sporu Meadova vs. Freeman.
Na strane 121 uz jsem zacal byt ponekud rozmrzely, nicmene trpelivost se vyplatila - jedna z poslednich kapitolek (nazvana ponekud prekvapive intermezzo) se tematu venuje. Ano, poucil jsem se a dozvedel i neco noveho.
Jinak je kniha takova... zvlastni. Idealni ctenar je zrejme student doc. Soukupa, ktery si chce osvezit poznatky z prednasek venovanych Margaret Meadove, ci obecneji americke skole. Obvykle se v ni vypisuji fakta, aniz by autor predkladal vlastni interpretace (coz je zrejme standartni etnograficky pristup), text ma radu teoretickych odbocek, ktere jsou obsahove i vyznamove nevyvazene (zajimave a k veci napriklad kritika popularizacni prace Meadove a jeji nasledna reakce vydanim nalezite odborne studie, vedle toho vzpominky dcery na sve rodice ci poukazy na odkazy v popkulture a jejich hodnoceni). Rada vet je formulovana tak, jako by je autor prednasel - do psaneho projevu se prilis nehodi (poznamky, cemu jsme se venovali drive, co bude rozebrano pozdeji atp. - dela se to, ale tady to tahalo za usi, podobne by v prednasce byly osvezuji vyse kritizovane odbocky mimo tema). Stejne tak (nedusledne) uvadeni dat narozeni-umrti u osob v textu zminenych, ci odkazovani na pouzitou literaturu vcetne stran v knize (velmi casto jsou cisla prekvapive nizka). Pri cteni knihy jsem se citil znovu jako student na prednasce a nebyl to uplne pocit, ktery bych si uzival.
Dost me take rusilo neprechylovani zenskych prijmeni. Chapu, ze pravidla se zmenila a uznavam, ze si autor muze vybrat - a volbu mu nezazlivam. Jen bych zde na prikladu teto knihy chtel vysvetlit, proc mi to jako ctenari vadi. Zatimco muzska prijmeni se v souladu se zvyklostmi standardne sklonuji, zenska prijmeni zustavaji nesklonna. Nekdo to mozna povazuje za prakticke reseni, ale pokud se v jedne vete pise o Mead a Fortuneovi, me to taha za usi/oci. Navic jazykova redakce by pri prechylovani mela usnadnenou pozici a neprosly by hrubky typu Mead, Benedict a Du Bois "neco provedli" (sic!), protoze by nebylo treba patrat v pameti, zda aspon nekdo z nich je muz (vsechno jsou to zeny).