Na vandru přehled

08.07.2016

Kouzelné! Nečekaně zajímavé, objevné, přínosné zápisky a kresby českého řemeslníka - soustružníka, který po vyučení v rodné Dobrušce, ve věku 16 let, musel v polovině 19. století na vandr po městech a krajích mocnářství (Vídeň, Lublaň, Benátky, Verona, Padov, Linec, Salcburk, Praha …). Získal zkušenosti, dovednosti, poznal nové materiály a technologické postupy, cizí jídla a řeči, zakusil jízdu vlakem, vyspěl a zmužněl. Že po návratu domů dopadl špatně, neboť byl příliš znalý, náročný, podnikavý, asi není nutné ani zdůrazňovat.

Nabízím dvě malé ukázky. První jsou autorovy dojmy z revolučního roku 1848:

Vojsko uherské bylo po porážce u Vilagoše vyšetřované. Propuštění byli vřaděni míchaně do pluků. Důstojníci dle provinění uzavírání v pevnostech Josefov, Hradec, Terezín. Mnozí byli postřeleni neb pověšeni. Mnohým se trest smrti zmírnil – dvacet roků vězení. Tlupy, které dobrovolně ušly z jiných míst do své vlasti bojovati, byl každý desátý postřelen. Uhři-občané, ani se povstání nezúčastnili, byli též schytáni a do Vídně, Brna a Olomouce uzavírání. Císař uděloval milosti svobody roku 1850-52 při sňatku svém, 1854-55 že se princ narodil, roku 1856 při narození Gisely, při korunování v Pestě dostali všichni Uhři svobodu a volnost, roku 1868 propuštěn Rozsa Szandor, vodce loupežníků, byl to udatný honvéd-domobranec, an se nevzdal, nýbrž se svými branci po pádu u Vilagoš zdržoval se v lesích Bakonya, odkud vypadal nejvíce na cizáky bohaté. Samotní Uhři vyzývali mnozí v cizině žijící k návratu, že je amnestie od király Ferencz József, ale nikdo nepřišel.

Druhá představuje postřehy návštěvníka, který kolem roku 1860 zavítal na náměstí sv. Marka v Benátkách a všiml si čističů bot:

Množství holubů, jichž střediště náměstí jest, kde bývají stravováni od obce a denně po udeření druhé hodiny odpůldne je svobodné krmení, k němuž se moc lidí cizích nejvíce dostavují, jinak by tito v té době spali neb v stínu kavárny sobě hověli. Náměstí čisté a prachu se málo nadělá, ani větrem nezanese, spíše se zarosí, přece obcházejí cidiči obuje, il lustrajo, neb obuvníci, ciabattini, a hledí na obuje, dle ní sezná i pána. Zde se musí obuj třpytiti u procházejících, an se ví, kdo na Markusplatze prochází, že chudák není …