Na veselé struně přehled

04.05.2018

Tohle můžu kdykoliv.

04.08.2013

Pěkná útlá knížečka, v jejíž první části je přeložen latinský spisek "Smíšek" přibližující antický humor, pocházející snad až z konce období Římské říše. Více než dnešní pojetí slova vtip se mi pro uvedené situace nabízí slovo starověká anekdota. Mnohé z těchto anekdot jsou z dnešního pohledu velice "nevtipné", jsou to spíše absurdity nebo podivné situce, často velmi drsné, vzbuzující více úsměv než třeskutý smích, jaký chceme od dnešního vtipu.
Druha kratší část tvoří vtipné či poučné historky, často o známých osobnostech, vyskytující i jinde v učebnicích či populárních knížkách.
Pro charakter anekdot v obou částech knížečky, jejich zaměření, pointy i souhrn toho všeho je to velice zajímavá sonda do chápání humoru před dvěma tisíci lety. Zjímavá je právě proto, že nejde o velké historické dílo od Hérodota, filosoficko-vědecký spis od Aristotela nebo velkou antickou tragédii od Sofokla, ale "obyčejný" sohrn "vtipů" kterými se bavili obyčejní lidé v antickém starověku.

Scholastikos vlastnil pozemek vzdálený mnoho mil, a tak aby zkrátil vzdálenost, odstranil sedm kamenů, ukazujících po jedné míli.

Mladík si podvě žádostivé stařeny a svým domácím otrokům řekl: Tu, co chce pít, napojte, tu, co chce milovat, pomilujte. A tu ony jedním dechem prohlásily: My žízeň nemáme!

Spartský král Ágis byl otázán, kolik je nepřátel. Odpověděl: Na tom nezáleží, hlavní věc je, kde jsou.