Nahá opice přehled

Nahá opice
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41911/naha-opice-41911.jpg 4 82 82

Kultovní kniha – V tomto světovém bestselleru vykládá výtečný britský zoolog o člověku ve spojitosti se zvířecí říší a nachází zde zdroje a zárodky jeho dosavadních reakcí a mechanismů chování, neboť se soustředuje „na ony aspekty našeho života, které mají zřejmou obdobu u jiných druhů zvířat“. Všímá si původu lidské bytosti („nahé opice“) a sleduje ji v oblasti pohlaví, výchovy, zkoumání, agrese, výživy a potřeby upravovat zevnějšek i celou konstituci; pozoruje také její vztah k ostatním živočichům. Kniha je výzvou k tomu, aby si lidé hlouběji uvědomili svou sounáležitost s přírodou.... celý text

Literatura světová Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

The Naked Ape, 1967


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nahá opice. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (24)

JulianaH.
04.10.2024 2 z 5

Většina čtenářů píše, že jim kniha přijde „stále aktuální“. Dovolím si s tím nesouhlasit. V době prvního vydání (1967) jistě mohla svým zoologickým popisem člověka dráždit až šokovat, ačkoli tím navazuje na tradici, kterou začal už Linné tím, že lidi zařadil mezi primáty – v roce 1735. V každém případě se Morrisovi podařilo zpopularizovat zoologický způsob myšlení o nás samotných, tuhle zásluhu mu neupírám.

Dobře, ale co Nahá opice nabízí krom hlavní myšlenky, známé od předosvícenství? Především teorie postavené na vodě. Morris se snaží být co nejstručnější, ale na úkor argumentace. Vyberu jediný příklad. Když řeší ztrátu srsti u lidí, předkládá různé teorie, načež se rozhoduje pro tu svoji: srst jsme podle něj pozbyli, když jsme se v savanách pleistocénní Afriky nadměrně potili při lovu. V tom případě by ale měl: 1. doložit, že lov se v této době v dostatečné míře skládal z pronásledování, a ne z méně fyzicky náročných aktivit jako kladení pastí; resp. že jsme se přehřívali víc než osrstění dravci, 2. vysvětlit, proč srst nezůstala ženám, které podle něj nelovily, když je tak důležitá pro termoregulaci a sociální život, 3. ideálně i uvést přesvědčivé argumenty pro to, že ženy opravdu vůbec nelovily (konec konců šimpanzice občas loví a v historické době se ženy sportovního lovu účastnily + argumentace chováním přírodních národů podle něj není relevantní).

Další slabinu vidím v metodologii a ozdrojování. V poděkování Morris vyjadřuje vděčnost řadě velikánů, s nimiž při psaní knihy korespondoval, ale přímo v textu necituje. Proto je obtížné zjistit, odkud svoje informace vlastně bral. Když tvrdí, že šimpanzi v malování nikdy nepokročí od kruhu ke ztvárnění tváře tak jako děti, zdá se, že při tom vychází jen ze svého experimentu se samcem Congem, což mi nepřijde moc vypovídající. Možná by stálo zato věnovat šimpanzím malířům víc výzkumné pozornosti; někteří sloni jsou schopni figurativní malby, proč odepsat lidoopy tak rychle? To by ovšem autor nesměl zvířata systematicky podceňovat.

Tvrdí třeba, že šimpům nebrání v mluvení nedokonalost hlasového ústrojí, nýbrž jen mozku, což není fér. Naše nejbližší příbuzné znevýhodňuje anatomie hrtanu atd., naopak s úspěchem znakují. Ok, slavný znakovací projekt s šimpanzicí Washoe proběhl až roku 1966, teprve rok před vydáním Nahé opice; dejme tomu, že rukopis byl hotový dřív a autor nedostal možnost ho editovat. Ale jak omluvíme třeba podceňování papoušků, o nichž Morris s nechutnou suverenitou tvrdí, že používají slova neintencionálně? Jak to, že Morris o šimpech neví, že loví a používají nástroje i ve volné přírodě, ačkoli si při psaní knihy dopisoval s Jane Goodallovou (která už tahle fakta měla)? Možná s ní nekorespondoval o primátech, ale o hyenách a psech hyenových – to bychom věděli, kdyby řádně citoval. Ale i kdyby byl na úrovni tehdejšího výzkumu (a já myslím, že nebyl), nic to nemění na tom, že v současnosti je kniha neúnosně zastaralá. A nejen pokud jde o mimolidské tvory.

Autor byl etolog, Tinbergenův žák. A s radostí uznávám, že kapitola o lidské agresi a pasáž o groomingu jsou – jako jediná věc v téhle knize – skvělé. Lidi Morris rozhodně pozoruje pečlivě, pouze pokusy jejich chování interpretovat mnohdy dopadají nešťastně. U výkladu lidských gest tím příliš škody nenapáchá, tragikomicky však vyznávají jeho vývody o homosexualitě. Ta mimochodem podle Morrise vzniká imprintingem prvního sexuálního partnera (což tehdy nebylo tak neobvyklé tvrzení, ale, bože, k jeho verifikaci by stačilo zeptat se staticky vypovídajícího vzorku homosexuálů). Celkově člověk žasne, že kniha vyšla v plném proudu sexuální revoluce. Morrisovy moralizující bláboly jsou až dojemné, třeba o homosexuálech a bezdětných: „Společnost je zplodila, ale oni se jí neodvděčují.“ Za čímž stojí zcela nereflektovaný a ve skutečnosti dost problematický filosofický axiom, že narodit se je žádoucí jednak pro nás, jednak pro druh.

Takže si myslím, že jedna z těch slavnějších biologických knih 20. století za druhé české vydání nestála. (Třetího se stejně nejspíš kvůli její politické nekorektnosti nedočkáme.) Zajímavá může být jako historický artefakt, ačkoli Morris tu skoro jen popularizuje známé informace – nebo desinformace. Konceptuálně s ničím novým nepřichází. A coby zdroj poučení v době, kdy se etablovala celá disciplína etologie člověka, se Nahá opice nachází v pokročilém stádiu rozkladu.

Život-je-Růst
19.07.2024 4 z 5

Velmi zajímavý pohled na lidského tvora. Ukazuje jak se naše základní instinkty a chování vyvíjelo v čase a jaké je dnes.


Eldar80
20.02.2024 4 z 5

Je to skoro 60 let staré, ale kupodivu to moc nezastaralo. Autor to napsal skutečně nadčasově. Akorát je to příliš stručné a populární. V době, kdy to vyšlo, to možná působilo provokativně, ale dnes už to tak není.
Myslel jsem, že to bude cyničtější a drzejší. Autor popisuje člověka jako další živočišný druh. Pojmenoval ho nahá opice a jako zoolog vlastnosti tohoto zvířete popisuje od jeho původu až po chování.
Užitečné čtení hlavně kvůli odlišnému pohledu na nás samé. Kdo nic takového nečetl, tak určitě doporučuju. Jenže nejzajímavější je úplný začátek. Předmluva a pak náš původ popsaný hned v první kapitole.
V předmluvě autor uvádí, že antropologický výzkum současných primitivních společností nic neříká o naší minulosti. Jedná se o zaostalé společnosti, které ve svém vývoji selhaly. Víc to nerozvádí.
A to je problém celé knihy. Autor přechází důležité informace jednou větou. Zmíní, že ženy potřebují víc spánku než muži a tím skončí. Vůbec neřeší proč. Podobných zkratkovitých informací je tam plno.
Po původu nahé opice se věnuje našemu sexuálnímu chování, vzniku monogamie a důležitosti partnerství. Věnuje se nutnosti dlouhé výchovy našich dětí, extrémní zvědavosti našeho druhu a agresivitě.
Už méně naší stravě, péči o naše tělo a přístupu k dalším živočišným druhům. I zde se vysvětluje, že naši předci byli víc masožravci než všežravci. Zas povrchně. Fanatické vegany to nepřesvědčí.
Koho zajímá dnešní pohled na náš vývoj, tak mrkněte na Příběh lidského těla od Liebermana. Naše přirozenost se taky řeší letmo. Zkuste Původ ctnosti od Ridleyho a kdo se chce pořádně odvázat, tak Lidstvo od Bregmana.
Nejvíc podivné je, že autor úplně vynechal nám nejbližší žijící bytost: šimpanze bonobo. Šimpanze logicky zmiňuje, ale jen ty učenlivé. Přitom se oba druhy liší. To je zvláštní nedostatek.
Počítejte se stručností a poznáním na úrovni 70. let. I tak doporučuju. Je užitečné znát střízlivý pohled biologie na člověka. 80%

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Nahá opice v seznamech

v Právě čtených3x
v Přečtených128x
ve Čtenářské výzvě13x
v Doporučených12x
v Knihotéce91x
v Chystám se číst80x
v Chci si koupit16x
v dalších seznamech1x