Nahoře nad mraky září slunce vždycky přehled
Petruška Šustrová
Vzpomínková kniha Petrušky Šustrové přináší osobní svědectví o událostech, o nichž je někdy těžké mluvit a ještě těžší si je lze dnes představit: Výslechy na Státní bezpečnosti, neustálá šikana, konspirace, vězení... Zachycuje rovněž zákulisí českého disentu a každodenní život autorky plný strastí, ale i humoru a radosti. Petruška Šustrová popisuje své studentské politické aktivity v roce 1968, následné zatčení a obvinění z podvracení republiky za práci v Hnutí revoluční mládeže. Dále líčí činnost Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i své porevoluční angažmá při prověřování příslušníků Státní bezpečnosti a přípravě lustračního zákona. Nechává nahlédnout též do svého osobního života a zachycuje vývoj svých názorů. Kniha vykresluje určitý obraz doby a také portréty autorčiných blízkých přátel z oblasti disentu a nezávislé kultury.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nahoře nad mraky září slunce vždycky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nahoře nad mraky září slunce vždycky v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2008 | Služebníci slova |
2014 | Zaostřeno na komunismus |
2014 | Rok po roce. Poválečnými dějinami rok za rokem. |
2010 | Háro. Vzpomínky a dokumenty |
2012 | O světě kolem nás |
Vzpomínky publicistky, překladatelky, disidentky Petrušky Šustrové (1947 - 2023), nazvané Nahoře nad mraky září slunce vždycky, zůstaly bohužel nedokončené, autorka je dovedla pouze k roku 1990. Smrt jí zabránila i v plánovaném dodatku, který s ní měl formou rozhovoru vést Petr Placák; ten knihu doplnil doslovem-ohlédnutím. Autorka v knize, doplněné mnoha fotografiemi, vzpomíná na klíčové události svého života počínaje studiem na FF UK v roce 1966 přes rok 1968 k činnosti v Hnutí revoluční mládeže, které vedlo k jejímu zatčení v prosinci 1969 a k následnému odsouzení ke dvěma letům vězení. Prostředí vazby a vězení věnuje autorka na začátku knihy velký prostor.
Dále vzpomíná na svou práci na poště a pak jako uklízečky (od roku 1982 už do žádného zaměstnání nebyla přijata), ale především na činnost v disidentském hnutí a na sblížení s undergroundem, na přátelství s Václavem Havlem, Olgou Havlovou, Petrem Uhlem a dalšími. Šustrová podepsala Chartu 77 (v roce 1985 pak byla jednou z jejích tří mluvčích), pracovala pro VONS a pro samizdat, pro který přepisovala, redigovala a později i překládala texty. Připomene, jak přepisovala i překlad Pána prstenů, do nějž se zamilovala, nebo jak se učila překládat z angličtiny na Letopisech Narnie. K tomu všemu se stihla čtyřikrát vdát a porodit a vychovat pět dětí.
Petr Placák v doslovu připomíná její další působení po roce 1989: náměstkyně federálního ministra vnitra, novinařina a množství překladů z angličtiny, ruštiny a polštiny. Ale také kontroverze kolem jejího členství v Radě ÚSTR. A její neústupnost i svéhlavost ("...za všech okolností se chovala bez ohledu na okolnosti.").