Nanao přehled
Nanao Sakaki
Tato příjemná knížka přináší českým čtenářům výběr ze starších i novějších Nanaových básní. Vedle známějších autorů beatnické generace, jakými jsou Allen Ginsberg či Gary Snyder, se tak konečně představí i tento v Čechách dosud nepříliš známý básník a šaman. Svým dílem hravě upozorňuje na to, že jednou z nejdůležitějších zbraní v boji o záchranu divočiny a čistoty vzduchu, vody i lidské mysli je imaginace, změna pohledu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nanao. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Posaď se vně své mysli.
Vzlétni a nech mozek dole.
Svět je pouhý sen, klidně zešil.
Chceš-li být věčně mlád
Chceš-li zachránit svět,
Rozbij zrcadlo.
Nanao Sakaki je neskutečně sympatický chlápek, předmluva popisující jeho život je naprosto super, básně pak poodhalují jeho charakter. Ale nejsem čtenářka poezie, básně mě většinou nebaví, ani Nanao není výjimka. Motivem jeho básní je většinou příroda a kritika moderní společnosti. Přestože byl Nanao velký Ginsbergův a Snyderův kámoš, nečekejte nic divokého ;)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nanao v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 47x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 13x |
| v Knihotéce | 20x |
| v Chystám se číst | 32x |
| v Chci si koupit | 12x |
| v dalších seznamech | 5x |
Nanao
Když zemřel, jeho přátelé mu poslali mnoho vzkazů a básní, vyjadřujících jaký byl. Tahle ho dobře vystihuje:
stará duše
básník
radarový operátor
houbař
pouštní krysa -
milovník
10 000 řek
rozbíjející zrcadla,
aby našel
hvězdy
co jsou k snědku
A ještě skvělá vzpomínka, kterou napsal Lee Bentley 6. ledna 2009:
Když jsem byl na univerzitě studovat keramiku raku, začal jsem se zajímat o zenový čajový obřad, který byl spojen s technikou raku. V té době jsme měli hostujícího profesora, pana Inue, který byl kulturním znalcem Japonska.
Řekl jsem mu o svém zájmu, a že bych chtěl cestovat do Japonska, abych viděl obřad, jak jsem o tom četl v zenových textech. Pan Inue velmi jemně vysvětloval, že to, co jsem chtěl vidět, zmizelo již v 19. století. Takže jsem rezignoval, že už to nikdy neuvidím.
O mnoho let později (197?): Bydlel jsem v Arroyo Seco a cestou z Taosu jsem sebral stopaře, to bylo Nanao. Bydlel v opuštěném školním autobusu v lese na hoře na vrcholu silnice. Když jsme se na silnici dostali co nejblíže, vystoupil a zeptal se nás, jestli si dáme čaj. Vydali jsme se tedy lesem k jeho školnímu autobusu. Nanao zažehl malý oheň v hibachi, který měl uvnitř tohoto vraku autobusu, a ke mému naprostému úžasu udělal klasický obřad zenového čaje, přesně jak jsem četl během svých vysokoškolských dnů. Dělal to tak přirozeně, jak jen bylo možno, pokračoval v „brilantním“ rozhovoru, a přitom mával zeleným čajem v konvici, byl jsem v úžasu a viděl před sebou to, co mi bylo řečeno, že zmizelo z tohoto světa.
Bylo mi požehnáno, že jsem Nanaa poznal, byl ztělesněním zenového blázna, budu ho hledat v horských mlhách.
Jeho básně nelze nemilovat. Čtu je už mnoho let před spaním... R.I.P.