Nápady svaté Kláry přehled
Pavel Kohout
Satirický román odehrávající se v českém maloměstě 60. let 20. století poté, co se ukáže, že místní patnáctiletá školačka má věštecké schopnosti. Městečko, v němž jako v celém Československu 60. let vládne všemocná komunistická strana a skomírá katolická církev, je náhle svědkem zázraku, když místní školačka dokáže opakovaně předvídat budoucnost. Městečko se rozdělí na dva tábory, starší občané považují dívku málem za svatou, oficiální představitelé se jí chystají odhalit jako třídního nepřítele. Krizová chvíle nastane, když dívka předpoví hned dvě přírodní katastrofy...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nápady svaté Kláry. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
Přemýšlím, proč mě knihy pana Kohouta /Katyně plus tahle Klára/ nebavilo číst a je to zřejmě tím, že jeho hrdinové jsou všichni nesympatičtí trotlové poznamenaní starým režimem. Tím pro mě přestává být kniha nadčasová.
Zprvu to skoro vypadalo, že to bude nenáročné čtení před spaním. Proto to neoznačuji přimo jako odpad, určitý pokus o humor a grácii tu byly, ale… jaksi…třeba jsem moc hnidopych, ale postavy byly povrchní, zápletla ubohá a ten neutuchající pokus o politockou satiru mi dost připomínal doby, kdy u moci byli komančové a snažili se lidem předžvýkat, co si mají myslet o imperialistech.
Související novinky (1)
42 říjnových eknih zdarma
25.10.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nápady svaté Kláry v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 246x |
ve Čtenářské výzvě | 12x |
v Doporučených | 13x |
v Knihotéce | 88x |
v Chystám se číst | 38x |
v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
humoristické rományAutorovy další knížky
2008 | Katyně |
2008 | Hodina tance a lásky |
1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
2009 | Hvězdná hodina vrahů |
2005 | Konec velkých prázdnin |
Zprvu se mi zamlouvala kombinace satiry, nadpřirozených mystérií a prostředí totalitního státu - Československa. V tomto ohledu mi Nápady svaté Kláry mírně připomínají fantastickou Bulgakovova Mistra a Markétku dějově usazenou do Sovětského svazu. Pozor, díla v žádném případě nesrovnávám, jsou nesouměřitelná, jde čistě jen o tento jediný bod.
Do knížky jsem se nejdřív zabral, dost mě bavila, čekal jsem, jaký další zázrak Klára způsobí, nadšení mě ale postupně opustilo, když začalo vycházet najevo, jak jsou vlastně jednotlivé charaktery ploché a že postrádají jakoukoliv komplexnější vnitřní psychologii. Samotná hlavní hrdinka Klára působí vyloženě přihlouple, podivnosti, které sama způsobuje, absolutně nereflektuje, nepřemýšlí nad nimi, nic.
Vyloženě mě pak zklamalo vysvětlení příčin její zázračné moci a ještě víc její eliminace. V tomto ohledu nemohl být příběh triviálnější.