Nářek vlků přehled

01.12.2022

Pro mě celkem netradiční čtenářské téma. Milostný trojúhelník v kulisách italské fašistické okupace Habeše a hrdinného odporu bosých domorodců s oštěpy. Autor je velmi dobrý vypravěč a dokáže vtáhnout i do takovéhoto příběhu.

09.01.2021

Angličané, Francouzi, Holanďané, Portugalci... kde kdo byl úspěšnější v získávání (a udržení) zámořských kolonií než Italové. Nakonec se jim přece jen "podařilo" okupovat (vedle evropských držav) africké Somálsko, Eritreu a na druhý pokus i Etiopii, tehdejší Habeš. Ovšem o žádnou mírovou misí se nejednalo. Italové si zřídili pořádek a Etiopii si podřídili pěkně po vojensku a za nemalých obětí, zejména na habešské straně. Co by Italové neudělali pro pěkně vyzrálý kus sluncem pozlaceného ovoce... Co však také čekat od Benita, který taky toužil po nějakém tom impériu.

Ovšem to, co se podařilo vytvořit Afriky znalému Smithovi je něco jako tragikomická fraška. Od začátku jsem měla neodbytný pocit, že si ze mně dělá šprťouchlata. Milostnými avantýrami jsou jeho díla proslulá. On to asi ani jinak neumí, takže se s nimi smiřuji, protože jinak jeho díla čtu velmi ráda. Ovšem zápletku s najatými slovy dvěma "bojovníky" z Evropy, zastaralými obrněnými vozy a jednou (krásnou, jak jinak) novinářkou občas dost neuvěřitelně zkomplikoval. Italům jsem bohužel palce držet nemohla (mi dispiace), ale těm poťouchlým (a krutým) Habešanům taky aby čert rozuměl. Nebýt plasticky popsaných bojových a mučících scén, docela se bavím. A taky bych nejspíš změnila titul. Na každý pád mě Wilbur Smith přiměl vyhledat si víc informací a dosadit další kamínek do mozaiky.