Nebe nezná vyvolených přehled
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103034/nebe-nezna-vyvolenych-103034.jpg
4
2471
2471
V horském sanatoriu se setkají dva hráči se smrtí - krásná, ale nevyléčitelně nemocná Lillian a stárnoucí automobilový závodník Clerfayt. Lillian přes varování všech opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit ani vteřinu. Rodící se láska mezi ní a Clerfaytem je bez minulosti a budoucnosti, odměřuje ji čas od závodu k závodu a od jednoho záchvatu nemoci k druhému. Zpočátku nezávazný vztah se začne komplikovat… Přeložila Věra Houbová. Váz., 280 stran, 12,5 x 20 cm... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nebe nezná vyvolených. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (316)
Kniha má zajímavý příběh trochu některé pasáže zdlouhavé konec jsem čekal že bude takový jen že v jiném poradi.
(SPOILER)
Čtu teď na střídačku různého Remarqua a Harryho Pottera, oboje poprvé v životě, celkem zajímavá kombinace.
Nebe nezná vyvolených vůbec nevím, jak hodnotit, celou dobu jsem váhala, jestli mám k některé z hlavních postav nějaké sympatie.
Clerfayt, už asi spíš středního věku, automobilový závodník, za války, nebo i před ní však prý dělal ledacos; co vede člověka k tomu, že si pak vybere k vydělávání peněz zrovna tohle? Snadné a rychlé? Ale riskovat kvůli tomu život, když jsem si ho i přes válku zachoval? Nebo už na životě nelpí, protože válka mu vzala mu vzala někoho, koho měl rád?
V knize se nepíše, jak a kde válku prožili, jsou tam jen náznaky. Clerfayt byl v zajateckém táboře: “Taky jsem byl takový. Před tisíci lety. Důkladně jsem se změnil. Musel jsem. Jenže co zbylo? Kromě cynismu, ironie a falešné povýšenosti?
U Lillian víme, že jí je 24 let, v sanatoriu je 4 roky a předtím byla 6 let válka. “Co znám ze života? Zkázu, útěk z Belgie, slzy, strach, smrt rodičů, hlad a pak nemoc z hladu a útěku. Předtím jsem byla dítě… Znám jen zatemnění a déšť bomb z temného nebe a pak okupaci, strach, skrývání a zimu.
Stačí toto k vysvětlení jejich počínání? Smutná kniha.
Související novinky (1)
Knižní novinky (37. týden)
12.09.2021
Citáty z knihy (1)
„Život je příliš něco velkého a i smrt je něco příliš velkého - s tím si člověk nezahrává. Mít odvahu je něco jiného než nemít strach; to první je vědomí nebezpečí, to druhé nevědomost.“
Kniha Nebe nezná vyvolených v seznamech
| v Právě čtených | 28x |
| v Přečtených | 4 128x |
| ve Čtenářské výzvě | 340x |
| v Doporučených | 274x |
| v Knihotéce | 917x |
| v Chystám se číst | 496x |
| v Chci si koupit | 95x |
| v dalších seznamech | 8x |
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Málokdy se mi stává,že se musím nutit, abych knihu dočetla. U této jsem se musela velice přemáhat, abych ji neodložila. Začátek i konec je dobrý. Ale vše mezitím je mnoho vzletných slov, kupící se jedna těžší myšlenka za druhou. Často se vůbec nejednalo ani o vypravování ani o dialog, ale pouze o filosofické úvahy. Chrlení silných slov bez ladu a skladu. Bylo toho příliš. E.M.Remarqua obdivuji, je to velký autor. Ale toto se opravdu nepovedlo.
Ani jedna z postav není sympatická. Přesto,že život mladé dívky se chýlí ke konci, neumím s ní soucítit. Zahodí možnost se léčit v luxusním sanatoriu, aby mohla žít svůj život naplno. Ale jak? Poflakováním, hýřením? Všechna ty silná slova,ale skutky....
Jak to vše dopadne je velice záhy jasné, závěr nebyl pro mě žádným překvapením, dá se vytušit.
Poselství knihy je silné, ale provedení se mi prostě nelíbilo.