Nebe v mé duši přehled

29.06.2023

"Boží slovo je zvoláním lásky. Pro každého člověka. Pro každý čas. Boží slovo tebou chce zatřást, vzbudit tě, rozhýbat. Slovo není spokojené, pokud si jej všimne a pokud ho zkoumá pouze tvůj rozum. Rozum se snaží pochopit, ale jen osoba se může angažovat. Slovo chce sytit celou tvou osobnost a v určitém smyslu je také strávit. Slovo není naplněno, dokud není naplněno, dokud není přijato v srdci, které se vydá jeho poselství. Chce vyvolat milující přijetí, osobní přisvojení, ustavičné uskutečňování. Božské slovo touží hrát na struny duše a opětovně být slyšeno v harmonické lidské odpovědi. Alžběta dnes píše: Hle, co zpívala duše mého Mistra a on chce slyšet ozvěnu tohoto zpěvu v mé duši.
I v tvé duši. Nebo se tě to snad týká méně?"

Mám ke svaté Alžbětě od Trojice blízko. Zamiloval jsem si ji už když jsem s ní byl seznámen v čase završování své konverze. A se zvláštní porcí něhy navíc na ni myslím od doby, kdy jsem se dozvěděl, že moje milá a vzácná františkánská přítelkyně má své řádové jméno právě podle téhle naší úžasné karmelitky.
Četl jsem Nebe v mé duši v postní době, což byla pro mě doba z více důvodů náročná, zatížená impulsy a nedostatkem času na sebepéči. Taky doba, kdy ještě nebylo počasí na sezení s knížkou na balkoně - takže napustit si horkou levandulovou vanu a vyhradit si hodinu času jen pro sebe a Alžbětu, pro pomalé čtení, promýšlení, tiché "společné" modlení... Podobná intenzivní spirituální hnutí duše se těžko popisují, ale byla to prostě velká radost a vnitřní posila, ano, opravdová duchovní obnova.
Obdivuji svatou Alžbětu za její schopnost vzájemně přibližovat život s Bohem a život mezi lidmi. To teoreticky není nic tak neobvyklého: existuje známá teologická poučka, která uvádí, že naše vztahy k Bohu, k sobě, k druhým lidem a ke stvoření jsou vždy vzájemně propojené a narušení jedné vazby ohrožuje všechny ostatní. Ale na Alžbětě to vidím tak krásně zřetelně a přirozené, jako snad u nikoho dalšího. Blízkost k Bohu a blízkost k lidem se podporují - a Alžběta tím Boha jakoby vtahuje do své každodennosti, blízkost buduje lásku, láska buduje jednotu a v jednotě s Kristem je možné nést svá utrpení, snášet je a nabízet k posvěcení.
Ochota k sebedarování byla Alžbětinou realitou v době jejího života a prostřednictvím jejich zaznamenaných slov vnímám, že tohle darování její smrtí nekončí. Její žitá důvěrnost s Bohem je darovaným prostorem, do kterého mohu jako čtenář pokorně a pozorně vejít a použít ho jako vstupní bránu k intenzivnějšímu prožití svého bytí s Trojicí. Otec de Meester je v tomto procesu skvěle citlivým společníkem, který povzbuzuje tam, kde je třeba povzbuzovat a ztišuje tam, kde je nutné být tichý a vnímavý. Alžběta by si sotva mohla přát lepšího průvodce svojí spiritualitou.

"Rekolekce s Alžbětou se blíží ke konci. Nekonči je. Nos sebou, ve svém srdci, své svaté místo, kde Láska očekává tvůj hlas a tvůj pohled, aby tě naplnila svým Životem, krok za krokem, zítra víc než dnes. On tě volá bez ustání a ustavičně tě chce poslat. Neboť, jak říká Alžběta, takový apoštol je silný, který zůstává stále u Pramene živých vod; tehdy může přetékat kolem sebe, aniž by se kdy jeho duše vyprázdnila, poněvadž je ve spojení s Nekonečným."

15.05.2023

Tohle je skutečně "vyšší dívčí"! Škoda, že se mi kniha nedostala do ruky daleko dříve. V době, kdy jsem byla doma s dětičkama . . . a mohla si i zcela běžně dovolit nějaké ty exercicie mimo domov. Dnes jako zaměstnané babičce mi dost chybí čas a soustředění . . . byly chvíle a kapitoly, kdy mi obojí chybělo natolik, že to fakt nešlo . . .
Zůstane na nočním stolku a bude letos mou průvodkyní o dovolených.
Hanka dole má velkou pravdu - jde o text, co má sílu ozvučit běžný život. A rozsvítit ten běžně šedý a unavený :o)
7/7