Nebojte, pěšky se daleko nedostane přehled

29.01.2020

Toto je životní příběh, který autor výstihl citátem :" Všechno ve svém životě jsem obracel v žert a doufal jsem, že se mi tím uleví."
Je to hořká zpověď, velmi poutavá autobiografie.
Dětství s poznáním adopce, mládí v roli sígra se všemi zápory, a v jednadvaceti jedním nárazem paraplegikem a to dvacet osm let na vozíku. Síla fakt, thriller, aneb jaký to je být postižený v zemi "svobody".
Každý problém se umocňuje a zkrotit vůli a emoce, odolat zhoubě závislosti na všem co ulehčí bolest, trpkost, sebelítost, prázdnotu, samotu, beznaděj je jako očistec na zemi.
Jak žít a uživit se je nutností žonglovat mezi sociálními dávkami, a seberealizací svého intelektu v kresleném humoru a to z pohledu paraplegika, který znázorňuje spíš nešvary ve vztazích a v pochopení.
Foto na netu, životopis a kreslené dílo je bohatě vypovídající, ale k nitru duše vede tato jediná kniha.
Citace:" Dojel jsem na most nad silnicí mého tragického životního zvratu. Byl jsem tam sám, přikurtovaný k vozíku, uprostřed hvězdné noci, sám se svým odhodláním ukončit to, co se zde zrodilo. Zvedl jsem hlavu k nebi, ten jediný možný pohyb k tomu zářícímu nekonečnu, Bože pomoz mi... "
Jistá data v tomto příběhu jsou i v mém životě nezapomenutelná.
Takže jsem se s Johnem ve vzpomínkách vracela v tom horkém létě, sobotního dne, kdy jeho osud se plnil bolestí a můj pocitem štěstí.
V mých F. s jistým Áčkovým syndromem v tomto čase smutného výročí.