Nové komentáře u knih John Callahan
Nebojte, pěšky se daleko nedostane
„V mnohém souhlasím s uživatelem Pralev, jediný rozdíl však pociťuji v tom, že do knihy jsem se nezvládla začíst a humor mi díky autorovu podání z knihy tak trochu vyprchal. Inu patrně jsme se nesedli do noty, jak s knihou, tak autorem. Hvězdičku dávál ale za kreslené vtipy, tak se mi autor párkrát do vkusu trefil.“... celý text
— Kikulka97
Nebojte, pěšky se daleko nedostane
„Jedna chvíle naprosté hlouposti a nezodpovědnosti změní úplně celý zbytek života k nepoznání. Na začátku knihy jsem s autorem ještě úplně nedokázal naplno soucítit - nejen že si za to mohl v maximální míře sám, ale ještě ohrožoval druhé. Vlastně upřímně si myslím, že bych s Callahenem za celého jeho života nedokázal být kamarád, v mnoha věcech mi byl nesympatický. Navzdory tomu si ho strašně vážím za neskutečnou sílu, kterou musel mít, aby svému osudu dokázal celý zbytek života čelit, zachovat si optimismus a ještě si ze života a všeho okolo sebe dělat srandu. Inspirující. Mimochodem, u některých jeho kreslených vtipů, kterými je tato autobiografie prokládána, jsem se fakt hodně chechtal.“... celý text
— Pralev
Nebojte, pěšky se daleko nedostane
„Toto je životní příběh, který autor výstihl citátem :" Všechno ve svém životě jsem obracel v žert a doufal jsem, že se mi tím uleví."
Je to hořká zpověď, velmi poutavá autobiografie.
Dětství s poznáním adopce, mládí v roli sígra se všemi zápory, a v jednadvaceti jedním nárazem paraplegikem a to dvacet osm let na vozíku. Síla fakt, thriller, aneb jaký to je být postižený v zemi "svobody".
Každý problém se umocňuje a zkrotit vůli a emoce, odolat zhoubě závislosti na všem co ulehčí bolest, trpkost, sebelítost, prázdnotu, samotu, beznaděj je jako očistec na zemi.
Jak žít a uživit se je nutností žonglovat mezi sociálními dávkami, a seberealizací svého intelektu v kresleném humoru a to z pohledu paraplegika, který znázorňuje spíš nešvary ve vztazích a v pochopení.
Foto na netu, životopis a kreslené dílo je bohatě vypovídající, ale k nitru duše vede tato jediná kniha.
Citace:" Dojel jsem na most nad silnicí mého tragického životního zvratu. Byl jsem tam sám, přikurtovaný k vozíku, uprostřed hvězdné noci, sám se svým odhodláním ukončit to, co se zde zrodilo. Zvedl jsem hlavu k nebi, ten jediný možný pohyb k tomu zářícímu nekonečnu, Bože pomoz mi... "
Jistá data v tomto příběhu jsou i v mém životě nezapomenutelná.
Takže jsem se s Johnem ve vzpomínkách vracela v tom horkém létě, sobotního dne, kdy jeho osud se plnil bolestí a můj pocitem štěstí.
V mých F. s jistým Áčkovým syndromem v tomto čase smutného výročí.“... celý text
— Jaruš7
Nebojte, pěšky se daleko nedostane
„Vtipná, laskavá i nemilosrdná, to vše až na dřeň.“
— D.D.Gabrová
Nebojte, pěšky se daleko nedostane
„Člověk má neuvěřitelný arzenál prostředků, kterak se (z)likvidovat; tenhle příběh ovšem nechal mou představivost daleko za sebou. A nečetla jsem ho čistě z touhy po senzačních (až možná místy trochu fujtajblíkových) odtajněních, ani kvůli pikantním charakteristikám, kterými autobiografii obdařily slavné hlasy na přebalu. I když, kecám... Kvůli těm odtajněním asi taky trochu, poněvadž - koho by nezajímalo, jak to (všechno) dělaj... ( a nejen kosmonauti, o nichž zpívá Marek Eben)?
SPOILERY (?)
Takže: první část (nejdelší) knížky jsem pobrala jen s obtížemi; nenapadlo by mě, že je možné pokračovat na vozíku ve stylu života, který mě na ten vozík dostal.
Druhá - kratší část: pobyt u AA. Na mě občas trochu moc charismatické v náboženském kontextu, ale co já vím jak, jaké a odkud se dostává pomoci kvadruplegikovi, do té doby na doraz závislému, aby se v něm objevila ta neuvěřitelná páka se z toho všeho vyhrabat?
Část třetí, pro mě nejúžasnější: z popela vstalý karikaturista s bakalářským titulem, získaným během letitých studií za absurdní výdrže a podmínek, zrod vtipů, ty vtipy samotné, odezvy, mety, život. ŽIVOT!!! A to vůbec ne snadný, ruku v ruce s neuvěřitelně byrokratickým systémem sociálních "jistot", kteréžto peklo tenhle chlápek líčí s nadhledem a humorem, jaké marně shledávám při daleko banálnějších všednodenních peripetiích.
Jsem ráda, že jsem to četla.“... celý text
— milary
