Pralev komentáře u knih
Neuvěřitelný vhled do mysli bývalého amerického prezidenta a z mého pohledu takový splněný sen - dozvědět se, co se honí hlavou někomu takovému a jak jeho život a práce konkrétně vypadá. Obama je zjevně velice inteligentní, hluboký a sečtělý člověk a v téhle knize je kromě přísně tajného vše - všechny myšlenky, plány, pochyby, úvahy, úspěchy i neúspěchy, chyby... Já si například vůbec nemyslím, že se Obama po vstupu do nejvyšší politiky nějak výrazně změnil a byť s drtivou většinou jeho názorů naprosto souzním a většinu změn a návrhů, které prosazoval, bych chtěl též, tak stejně si myslím, že demokracie v určitém ohledu funguje naprosto správně - brání příliš rychlým a extrémním změnám. Jasně, není to dokonalé a někdy je to až vyloženě nesmyslné (třeba když Republikán odůvodní hlasování proti návrhu jen tím, že ten návrh přišel od Demokrata; nebo naopak samozejmě). Ale ani Obama, ani já, ani nikdo jiný nemá patent na rozum a všechny informace; nikdo z nás nemůže předvídat všechny dopady a komplikace, a tak je podle mého názoru fajn, že proces samotný má určitou samoregulaci.
Zpět ke knize: Některé pasáže jsou trochu náročnější (především vnitropolitické boje v politickém systému, se kterým nemám vlastní zkušenost), často mi čtení zdržovalo to, že jsem si dohledával na Wikipedii o různých událostech další informace, u jmen fotky, abych věděl, o koho jde, u několika zmíněných Obamových proslovů celé proslovy na YouTube, k Deepwater Horizonu film atd. Nejvíc mě bavily pasáže o zahraniční politice, fascinující poznámky k Rusku (Obama naprosto přesně věděl, že za nitky tahá v Rusku Putin a Medveděv je jen loutka - dnes to vidíme i my "běžní smrtelníci" zcela zřetelně), ke konfliktu mezi Izraelem a Palestinou, k dynamice mezi Merkelovou a Macronem atd.
Četl jsem tuhle knihu, když mi bylo asi 12, a navzdory tomu, že už v té době Dan Simmons patřil mezi mé oblíbené spisovatele, se mi tohle dílo zřetelně nelíbilo, nepochopil jsem ho, přišlo mi to jako prvoplánová óda na násilí a nechápal jsem to kladné hodnocení a ceny, které tato kniha dostala. Nyní, o nějakých 25 let později, jsem zjistil, že Hyperion je jen první díl série, a rozhodl jsem se mu dát druhou šanci. Poučení? Nedávejte tuhle knihu číst dvanáctiletým :-D Je to opravdu mimořádně dobrá, naprosto neuvěřitelně promyšlená kniha (nechápu, že takto kvalitní sci-fi byl autor schopen napsat už v roce 1989; ani dnes nepůsobí například v technických detailech nijak směšně, jako se to stává jiným takhle starým knihám v tomto žánru). Každá postava má opravdovou osobnost, každý příběh je úplně jiný a to i stylem psaní. Hluboký respekt a těším se na Pád Hyperionu.
Mimochodem v mém vydání byla na konci knihy ještě jako bonus přidaná povídka Kentaurova smrt, která zřejmě Simmonse k napsání Hyperionu inspirovala. Absolutně fantastická záležitost, od první do poslední strany.
Kniha tu má hodně negativních recenzí a nízké hodnocení, ale mně se do vkusu trefila. Nápad a myšlenka byly zajímavé, dobře zpracované, struktura knihy nutí čtenáře k větší pozornosti a jednotlivé dílky skládačky do sebe pěkně zapadají.
Do prasečí řitě, tohle tedy bylo vážně strašně špatné. Opět nové a nové záhady, takřka žádná vysvětlení, naprosto nesmyslné zvraty a objevy. Kupodivu je to ale úplně špatné nejen příběhem (autorka působí, že vůbec neví, kam chce, aby se děj ubíral), ale i stylem psaní - viděl tohle před vydáním nějaký editor? Nechápu tak prudký sestup kvality. Jinak vřele doporučuji komentář uživatelky Jizi, ten naprosto perfektně a trefně vystihl vše, co se téhle knize nepovedlo. Lépe, než bych to dovedl já.
O chlup horší než první díl, ale pořád to ještě jde číst a člověk se do toho nemusí vyloženě nutit. Čtenář už ale začíná tušit, že něco je špatně. Další a další záhady se kupí na sebe, ale prakticky k žádným vysvětlením nedochází. Zvraty působí samoúčelově a nesmyslně. Pozitivně hodnotím vztah Ilan a kapitána, to tu knihu dost táhne dopředu.
Tenhle podcast miluju a kniha je takové milé rozšíření. S podcastem se částečně překrývá, nejde vzhledem k omezenému prostoru do takové hloubky, ale zase je vše uceleně pěkně na jednom místě. Za nejpřínosnější (na podcastu i knize) vnímám především to, jak autoři velice přesvědčivě kritizují a vysvětlují, jak především politici a další populisti překrucují a zneužívají dějiny.
Konečně! Jasně, dojem a hodnocení u beletrie je nesmírně subjektivní. Zaznívají tu v komentářích i názory, že to byla nekonečná nuda nebo že to pravděpodobně napsal Stephenův syn. Proč ne. Ale mně osobně se to perfektně trefilo do vkusu a vážně jsem si při čtení říkal, že konečně čtu po dlouhé době zase Kinga, který mě od první stránky baví, do čtení se nenutím, ale naopak hltám každou stránku, a čtu to proto, že je to dobré, a ne proto, že od Kinga chci mít přečtené vše.
Dávám téhle knize 4 hvězdičky, ale bylo to pro mě jedno z těch obtížnějších hodnocení. Kdybych byl býval hodnotil ihned po dočtení, váhal bych mezi 4 a 5. Kniha je ale prvním dílem série, která jde podle mého názoru kvalitou s dalšími díly velmi prudce dolů, a já se nedokážu kritickému pohledu ubránit zpětně i při hodnocení prvního dílu, který byl ještě nejlepší; proto jsem váhal mezi 3 a 4. Škoda tedy, že jde o sérii a Naslouchač nekončil tímto dílem s nějakým uspokojivým vysvětlením všech záhad a uzavřením příběhu. Pak by to bylo opravdu velmi dobře napsané postapo fantasy (nezvyklá a zajímavá kombinace). Autorka dobře pracuje se záhadami, které jsou hnacím motorem knihy - čtenář je opravdu zvědavý na mnoho vysvětlení. Spoiler alert: K drtivé většině z nich nedojde a to dokonce ani v dalších dílech. Nešťastně vnímám zvolený věk hlavní protagonistky, který je prostě příliš nízký, často jsou její infantilní úvahy a reakce doslova otravné.
Za mě ještě o chlup lepší než Příběhy vašeho života. Čteno opět v originále a tipuji, že to dělá hodně velký rozdíl ve výsledném dojmu (neumím si představit, jak se český překladatel s Chiangovým velmi specifickým stylem psaní popral). Ted Chiang píše opět úsporně, nesmírně inteligentně, k věci a bez zbytečné vaty, každé slovo je na svém místě, nic nechybí, nic nepřebývá. Výtku mám snad jedinou - občas na malém prostoru rozehrává až příliš témat naráz a pak se logicky nedostane u žádného do potřebné hloubky (The Lifecycle of Sofware Objects byla typickou takovou povídkou). Já každopádně miloval každou stránku a velmi doufám, že Chiang napíše další sbírku.
Nesdílím nadšení většiny komentujících. Mně to přišlo poměrně slabé, příběhem samotným, i stylem vyprávění. Když srovnám s jinými vernovkami (třeba Dva roky prázdnin), které si pamatuji i po letech a mnoha aspetky jsou pro mě nezapomenutelné, tak děj téhle knihy asi zapomenu velmi brzy. V podstatě jediná opravdu pozitivní věc, kvůli které jsem knihu i dočetl, je srovnání tehdejší a dnešní kultury. Pak mám ještě jednu výtku k českému vydání, za kterou Verne samozřejmě nemohl, a to je naprosto otřesný překlad, který žádný korektor ani nemohl mít v ruce. Prakticky co stránka, to nějaká gramatická hrubka nebo překlep.
Víra se svým způsobem snaží přehodit důkazní břemeno na ateistu. My nemusíme dokazovat, že Bůh existuje, vy dokažte, že neexistuje. Mawer v tomto románu rozehrál hru na téma - co kdyby se opravdu našel důkaz, který křesťanskou víru vyvrátí (dlužno tedy dodat, že pouze Nový zákon, kde je to asi poněkud snazší, protože to není až tolik otázka filosofická - otázka nějakého stvořitele a hybatele vesmíru - nýbrž historická). Zároveň se Mawer dost nešetrně trefuje do mnoha negativ církve, která jsou tak nesmyslná, že je opravdu snadné je kritizovat (například naprosto nepřirozený celibát). Nedělá to tedy nějak vyloženě okatě, že by to třeba nějaká postava v knize explicitně kritizovala, ale rozhodně tak na mě mnohé pasáže a celkový děj knihy působily. To vše na pozadí uvěřitelného a zajímavého milostného příběhu. Uznávám, že oproti předchozím autorovým knihám, které jsem četl (Pražské jaro, Pád), má tato pomalejší děj, nemá takový spád a byly chvíle, kdy to bylo i na mě až moc rozvláčné. Z toho pohledu chápu nižší hodnocení, které tu kniha aktuálně má. Sám jsem chtěl dát jen 4 hvězdičky, ale skvěle napsaný konec to vyšvihl na těch 5. Já osobně doporučuji.
Měl jsem nízká očekávání, protože jednak nemám rád biografie/autobiografie, jednak málokdy ne-spisovatel umí psát. Proto jsem byl strašně příjemně překvapený, jak dobře to Elton John umí, jak píše poutavě, lehce a vtipně. Kniha je navíc napsaná až nezvykle otevřeně a upřímně, autor se nestaví do dobrého světla, naopak detailně popisuje i negativní stránky své povahy a života. Jakožto čtenář, který má rád jeho hudbu, ale o jeho osobnost a život se více méně nezajímá (ale Rocketmana jsem viděl), jsem se u téhle knihy dobře bavil.
Absolutně skvělá a emocemi nabitá kniha. Od Mawera jsem zatím četl jen Pražské jaro, které se mi velmi líbilo, ale tohle mi přišlo ještě o třídu lepší. Žádná hluchá místa, příběh se odkrývá postupně (po dočtení knihy jsem měl strašnou chuť číst ji hned znovu, protože by najednou pasáže v první části měly úplně jiný rozměr), perfektní dialogy a navíc se mi opravdu líbilo, jak tu prakticky není kladná nebo záporná postava. Všichni mají nějaké svoje motivace, svoje bolesti a křivdy, které pak hrají roli v budoucích rozhodnutích a osudech.
(SPOILER) Podle anotace jsem to čekal výrazně lepší. Někdo tu kritizoval první polovinu před tou cestou do minulosti, a chválil druhou odehrávající se v minulosti. Já si odnesl přesně opačný dojem. Část před vstupem do stroje času mě doopravdy bavila (ač ten zastaralý styl psaní a dialogy působí dnes až úsměvně), zatímco ve druhé polovině se z uceleného děje stal velmi rychle šílený chaos, kdy se skákalo od příběhu k příběhu, od myšlenky k myšlence, bez nějaké větší koheze se skákalo i prudce dopředu v čase a vůbec mi vlastně nebylo jasné, kam autor míří a co se snaží vyprávět. Měl jsem z toho dojem, jako kdyby celá kniha byla vystavěná jen na zápletce (která je opravdu dobrá), ale pak už Jeschke nevěděl, co s tím a jak to celé uzavřít.
Spoiler: Mimochodem možná jsem něco špatně pochopil, ale zdá se mi, že měl autor logickou chybu v tom, proč nebylo ani teoreticky možné vrátit se zpět do přítomnosti. Podle knihy činy postav v minulosti měnily budoucnost, takže člověk poslaný do minulosti ze změněné budoucnosti měl v paměti úplně jinou budoucnost. Ergo existuje hodně verzí budoucností a nebylo by ani možné zjistit, do které verze daného člověka v čase dopředu zpět poslat. Jenže ta budoucnost by přece byla stále jen jedna (měnící se dle činů v minulosti) a jiné verze by existovaly opravdu pouze ve vzpomínkách těch lidí.
Uf, velmi náročná a dlouhá kniha. Četl jsem ji několik měsíců a to ještě s uzarděním přiznávám, že jsem ji četl jako beletrii, zatímco některé pasáže to chtělo studovat jako učebnici a pojmy se opravdu naučit a zapamatovat. Mnohokrát se mi tak při čtení stávalo, že jsem si už vůbec nepamatoval, co který pojem znamená a víceméně to "nechával být" :-) Není to tedy populárně naučná kniha v pravém slova smyslu, tahle vyžaduje větší soustředění a nějakou snahu ze strany čtenáře. Ale je naprosto skvělá, neuvěřitelně komplexní (klidně jednu a tu samou věc v rámci několika kapitol detailně zkoumá z úplně jiných úhlů a pohledů). Dozvěděl jsem se spoustu nových informací a o něco lépe rozumím tomu, jak jako lidské bytosti fungujeme. Rozhodně doporučuji.
Pro mě byl po famózím Homo Deus tento třetí díl trochu zklamáním. Chápu motivaci napsat tuto knihu a po popsání minulosti v prvním a přítomnosti ve druhém díle zakončit poselství dílem třetím o budoucnosti. Ale jsou to prostě až příliš moc osobní autorovy spekulace a navíc mi nepřišly ani zase tak objevné nebo zajímavé. Co mi naopak zajímavé přijde, jsou negativní reakce především od nábožensky smýšlejících a věřících lidí, kteří knihu hrozně strhávají. Naprosté nepochopení Harariho myšlenek a neporozumění psanému textu.
Moje osobní vzpomínka na tuto knihu je jedinečná a asi si ji budu pamatovat ještě hodně dlouho. Letní týdenní dovolená v covidovém roce strávená na chalupě, kdy jsem celé dopoledne strávil toulkami přírodou a po obědě se uvelebil v křesle venku na dvoře s vychlazeným pitím a knížkou. Už od druhého dne jsem se celou dopolední procházku nemohl dočkat, až zase vezmu odpoledne do ruky tuto Harariho knihu. Doslova jsem hltal každou stránku a líbilo se mi to ještě víc než Sapiens, na které navazuje. Nebál bych se celou knihu shrnout tím, že doslova vysvětluje, jak funguje celý svět. Jedna z těch, které doporučuji, kudy chodím.
Moje první setkání s Mawerem udělalo neskutečně dobrý první dojem. Líbí se mi styl, jakým píše, a v této knize bylo strašně zajímavé číst si pohled cizince na události, které pro nás jsou důvěrně známé (tedy já je nezažil, ale znám je ze školy a tátova vyprávění). Navíc mám rád, když je historický román spíše příběhem konkrétních lidí a ty historické události jsou jen na pozadí daného příběhu. Od tohoto spisovatele si toho budu chtít přečíst víc.
Za mě určitě nejslabší díl, ač opuštění příběhu pejska z prvních dvou dílů a vymyšlení úplně nového příběhu tomu dost prospělo. Už mi v tom ale hodně chyběl nějaký přesah nebo sdělení, zajímavé myšlenky, cokoli. Je to prostě jen putování psa z místa A do místa B a vyprávění, co se mu (tedy jí) cestou přihodí. Čte se to ale příjemně a nuda to není, proto pořád vysoké hodnocení.
Absolutně skvělé a divím se, že to tady na databázi nemá podstatně vyšší hodnocení. Originální je nejen ta "du forma", ale i to, že příběh není vyprávěn očima oběti, ale toho psychopata. Některé věci byly samozřejmě trochu přehnané (třeba ten způsob, jakým se dostal k jejímu telefonu a měl následně plný přístup k jejím zprávám a e-mailům), ale jinak je to takový dost varovný ukazováček, co se sdílení svého soukromí na sociálních sítích týče. Kromě těchto vyjmenovaných kladů ale hlavně příběh skvěle odsýpá, autorka dokonale pracuje s dávkováním napětí a umí naprosto perfektně psát dialogy, což je um, který má podle mého názoru málokterý spisovatel (četl jsem to tedy v originále, nevím, jak na tom je v tomto ohledu český překlad). Mimochodem i Netflixové seriálové zpracování je výjimečně dobré.