Nehodná dcera rodu Smiřických přehled
Anna Březinová (p)
Milostný román mladé autorky se odehrává na počátku 17. století a je inspirován skutečnými událostmi. Sedmnáctiletá Eliška Kateřina z tehdy nejbohatšího českého rodu Smiřických ze Smiřic se zamiluje do pouhého kováře. Příběh jejich tajné lásky se odehrává na pozadí dramatických událostí konce vlády Rudolfa II., panování jeho bratra Matyáše a stavovského povstání, v němž hraje významnou roli bratr Elišky Kateřiny Albrecht Jan.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nehodná dcera rodu Smiřických. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Lehká oddechová kniha. Neurazí, ani nenadchne, ale k pohodě přispěje I když je celkově děj smutný. Na pozadí se nám objevuje císařský dvůr Rudolfa Habsburského. Ale pro historii bych asi zvolila jiného autora
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nehodná dcera rodu Smiřických v seznamech
v Přečtených | 39x |
v Knihotéce | 20x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2014 | Milenec rudé komisařky |
2009 | Pražský rozparovač |
2015 | Krvavé léto |
2009 | Vampýr z Koňského trhu |
2005 | Co v učebnicích dějepisu nebylo |
Vybrala jsem si kvůli porovnání s jinými autory a díly popisujícími příběh Smiřických, respektive Elišky Kateřiny (Šimáček - Výbuch, Francková - Osudová láska).
Ve srovnání s oběma jmenovanými je "Nehodná dcera" bohužel mdlá až nudná, bez nápadu a opravdového pochopení doby. Polovinu knihy autor(ka) nahazuje dva paralelní milostné příběhy, oba bez opravdového jiskření mezi aktéry, aby jeden bez uzavření úplně opustil(a) (Marie Rucká a císař - proč s ním tedy vůbec začínat???) a druhý se rozplizl bez dramatického oblouku do ničeho. Kusy textu jako by se někam ztratily - po začátku milostného vztahu Elišky Kateřiny a Jiříka nastane divný skok, nic o jeho vývoji už nám autor(ka) neukáže a zbytek stran je prostě jen popularizační učebnice dějepisu - shrnutí základních událostí v jednoduchých větách, od smrti Zikmunda Smiřického až po výbuch v jičínském zámku. Postavy byly tak ploché a divné, že mě vůbec nezajímaly a bylo mi jedno, co s nimi bude.
Nemůžu doporučit. Dokonce i paní Francková, která se netají tím, že píše prvoplánovitou růžovou knihovnu pro náctileté a postavy má dost černobílé, vnesla do vyprávění víc invence a jiskry (cestování časem, práce s jazykem, charakterizace hlavních postav), o Šimáčkovi ani nemluvím - to je absolutně jiná liga. Ani nezmiňuji, že si autor(ka) nepamatuje, jak se kdo jmenuje a kde se nachází - paní Rucká je na jednom místě Anna, i když všude jinde Marie, jméno mění i služebná Evka; cestující vidí hradby Nymburka, ale vzápětí obědvají v Jičíně, aby bez jakéhokoliv upozornění ulehli na Hrubé Skále, aniž by to vypadalo, že tam dojeli... Tak snad cením jen to, že zde byl uzavřen příběh Jiříka Wagnera, který paní Francková opustila bez konce.