Nejen rudé prapory: Pravda o revolučním roce 1905 v českých zemích přehled
Jiří Pernes
Události roku 1905 patří k nejdramatičtějším okamžikům našich novodobých dějin, přesto o nich dosud nevyšla žádná kniha. Komunisté se snažili rok 1905 interpretovat jako první pokus o proletářskou revoluci. Rok 1905 však znamenal boj za větší demokracii a za svobodu. Sebevědomá česká společnost tehdy usilovala o zřízení české univerzity na Moravě, o dosažení jazykové rovnoprávnosti s Němci a ve spolupráci s ostatními národy Rakouska-Uherska také o zavedení všeobecného a rovného volebního práva. Do politického hnutí, které usilovalo o demokratizaci habsburské monarchie, se zapojily všechny české politické strany a všechny vrstvy společnosti. V průběhu roku 1905 v rámci protestních akcí proti stávajícímu pořádku zahynulo pět lidí. Protože většina demonstrací se tehdy konala na Moravě, byla i většina obětí odsud: dva lidé zahynuli v Brně, dva ve Slavkově u Brna a jeden v Praze. V knize se můžeme seznámit s životními osudy těchto dosud bezejmenných hrdinů, kteří zahynuli v boji za svobodu, ale také s osudy těch, kteří o stejnou věc bojovali na půdě vídeňského parlamentu a zemských sněmů – s poslanci Adolfem Stránským, Karlem Kramářem, Tomášem G. Masarykem, Bohumírem Šmeralem a dalšími.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nejen rudé prapory: Pravda o revolučním roce 1905 v českých zemích. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nejen rudé prapory: Pravda o revolučním roce 1905 v českých zemích v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
politika revoluce Rakousko-Uhersko česko-německé vztahy sociální spravedlnost volby parlament protestní hnutí
Nejsem si moc jistý, co si o této knize myslet. Kdybych doc. Pernese neznal, domníval bych se, že jde o dílo některého ze starší, válečné generace historiků, jelikož přesně jejich stylu kniha odpovídá. Je to takové ukecané, květnatě napsané, široce pojaté vyprávění o chrabrém zápase národa českého s arogantním německým živlem, boji za ústavnost a všeobecné hlasovací právo. Hlavní linie příběhu beletristickým stylem vypráví život Adolfa Stránského a jádro díla se pohybuje v roce 1905, ale od tohoto data neustále skáče do minulosti, a tak vlastně rekapituluje všechny zásadní události od roku 1848.
Psané je to celé poměrně čtivě, a dobře to může posloužit pro zopakování dějin pobřeznové doby. I popis událostí roku 1905 je zajímavý. Potíž je v tom, že to je asi vše. Dílo úplně postrádá jakoukoliv analytickou část, nějaké zasazení do (středo)evropského kontextu, či pokus o nadhled nebo pohled "z druhé strany". Prostě jen vypráví, jak Češi statečně bojovali, nechali do sebe bodat/střílet četníky, a občas to prokládá popisem známých faktů. Tohle je ale pro dnešní standardy historiografie dost málo.