Němcova vesnice aneb Deník bratří Schillerových přehled

13.02.2018

O Sansalovi se předloni ve Francii hodně psalo v souvislosti s jeho provokativní postapokalyptickou novelou 2084 – KONEC SVĚTA, zajímavý je ovšem i jeho předchozí román. Spojuje téma islámského terorismu a šoa. Docela komplikovaně strukturovaný příběh střídavě vypráví skrze deníkové záznamy dvou bratrů žijících ve Francii o sebevraždě jednoho z nich – ten neunesl zjištění, že jejich otec byl coby chemický inženýr aktivním spolutvůrcem technického řešení pro vyhlazení Židů. Aby toho nebylo málo, oba jejich rodiče byli zabiti islámskými extremisty v jedné odlehlé alžírské vesnici, kde jejich otec žil s jejich alžírskou matkou. Starší bratr Rašel je citlivý, vzdělaný intelektuál a představuje introspektivní esejistiku ve vytříbenějším stylu, druhý bratr Malrich je takový hejsek z předměstí, co tak úplně neví, co se sebou, a jeho příspěvky jsou ve stylu vyprávění protagonisty z ŽIVOT PŘED SEBOU Émila Ajara (bez ohledu k tomu, že Ajarův hrdina je o dost mladší). Rašel během pátrání stále doufá, že jejich otec v temné historii sehrál roli okolnostmi donuceného vědce, jehož skutečný morální odpor neměl šanci se projevit (přesně v tomto stylu protagonistu mimochodem podává film Costy-Gavrase AMEN., jenž je tedy adaptací Hochhuthovy hry, kterou ale neznám, takže nevím, zda se v ní hrdina projevuje stejně). Odhalování rodinné historie ovšem ukazuje spíše opak - že otcova spolupráce byla plně vědomá a přičinlivá. Asi nejzajímavější mi v tom přišlo téma zodpovědnosti za chování předků, rodinná vina vs. individualismus. Rašíd svojí sebevraždou nastolil podmínky a meze, Malrich je pak samozřejmě ten, v němž se odehrává skutečný konflikt s otevřeným výsledkem.