Nestoudná zvědavost přehled

17.09.2024

Hlavní postavou je mladá Beatrice, jenž je starou pannou ve službách své tety. Na rozdíl od své sestřenice ji nezajímají módní ikony a vyšívání. Raději ztrácí hlavu v knihách a cestopisech.
Velice brzy se úvodní povídání strhne, a to ve chvíli, kdy Batrice nalezle mrtvolu v knihovně.
U mrtvoly narazí i na nepříjemného vévodu. A nyní začíná předháněná, kdo z nich zjistí více a kdo odhalí vraha.
Beatrice se zamotá do nejednoho maléru a postupně se z šedé myšky stává sebevědomá a odvážná žena. Zjišťujeme také nelichotivé informace o ostatních návštěvnicích sídla a každou chvíli je podezřelí někdo jiný.
Velkým plus knihy je autorčin vtip. Messina se nebojí použít ostrý a jízlivý humor, což dodává příběhu lehkost a svěžest. Postavy jsou vykresleny uvěřitelně a člověk si k nim vybuduje i vřelý vztah. Kniha je opravdová oddechovka bez zbytečných akcí a zapeklitostí.
První část knihy pro mě byla příjemné uvedení do děje, pak se na můj vkus kniha až moc vlekla a konec měl rychlý spád. Na konci kniha nechává i prostor pro další díly, což oceňuji.

05.07.2024

A mně se to líbilo. Pravda, nejdříve jsem si musela zvyknout na poněkud šroubované vyjadřování.

Zaměření na duševní pochody hrdinky mě nenudilo, přestože někomu by mohlo připadat únavné. Jednak docela přesně odráží realitu – leckdo má tendenci se k některým věcem neustále vracet, nestává se mi, že bych se s něčím vypořádávala a zčistajasna to odložila a pak už po tom ani nevzdechla, jednak jich bylo tak akorát, aby nepřekročily únosnou mez. Někdy si sice postřehy drobet odporovaly (zvláště co se týká rodinné situace a vztahů s příbuznými), ale zvlášť mě to nerušilo.

Zaujalo mě vylíčení charakterů - s ironií, ale bez zášti. I ta jen těžko snesitelná úzkoprsá teta Vera se mnohdy projevovala překvapivě upřímně. A třeba naprosto sebestředná slečna Otleyová taky nebyla líčena záštiplně.

Pedantský vévoda mě okouzlil a Bee přisoudila autorka zajímavé osobnostní rysy, které se tlakem okolností projevují, či naopak nemohou projevit, z čehož vzniká napětí a taky realističnost. Trpěná chudá příbuzná si zkrátka musí dobře promyslet, jak bude vystupovat. Jejich interakce byly to nejzábavnější z celé knihy. Pánské postavy mi ale popravdě trochu splývaly (a to jich tam nebylo zase tak moc).

Starosvětské vyšetřování bez moderních metod mi připadalo osvěžující. Lehkou kaňkou je u mě samotné vyřešení vraždy. (Jednak mi úplně nesedí poirotovské vysvětlování každého kroku vyšetřování před odhalením vraha, jednak mi vrahovo jednání vůbec nejde dohromady s jeho předchozím vylíčením. A jak se k tomu postavil nejbližší, je pro mě prostě nepochopitelné.)

Celkově je tato knížka zvláštní směsicí přehnaného a věrohodného, mísí se tady pochopení a ironie, nadhled a vtip. Na mě to funguje a už se poohlížím po dalších dílech.