Netočka Nezvanovová přehled
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Netočka žije spolu s matkou a s nevlastným otcom v jednoizbovom podkrovnom byte v Petrohrade. Jej otčim je nadaný huslista, no chýba mu vôľa cvičiť, vystupuje čoraz menej, až napokon prepadne alkoholu a vedie rodinu do záhuby. Po smrti rodičov sa Netočky ujme bohatá kniežacia rodina. Kňažná však neskôr pošle Netočku k svojej dospelej dcére, pretože si myslí, že dievča má zlý vplyv na jej mladšiu dcéru Kaťu. A hoci dievčina v novej rodine nakoniec nájde aký-taký pokoj, do bohatej spoločnosti nikdy nezapadne a v trblietavom svete navždy ostane iba divákom. Netočka Nezvanovová vyšla v roku 1849, krátko predtým ako Dostojevského uväznili na Sibíri. A hoci novelu nedokončil, rovnako ako vo svojich neskorších románoch, aj v nej majstrovsky opisuje utrpenie, osamelosť, šialenstvo i skazenosť ľudského ducha.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)Originální název:
Nětočka Nězvanova, 1849
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Netočka Nezvanovová. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (18)
![shnilaspageta shnilaspageta](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Ano ano, příběh Nětočky mě bavil, zejména neočekávané životní zvraty. Leč škoda, že jsme se my, čtenáři nedozvěděli, zda-li se třeba Anetta uplatnila jako zpěvačka. Kdo ví, třeba z ní byla zpěvačka celosvětového formátu.
![marlowe marlowe](https://www.databazeknih.cz/img/users/31_/31824/marlowe-o8g.jpg?v=1556975973)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Tahle novela je poslední autorovou prací, spadající do tzv. „gogolovského období“. Krátce po vydání knihy byl Dostojevskij zatčen, odsouzen k trestu smrti a milost mu car udělil, až když už Dostojevskij stál se svými kolegy na popravišti. A potom následovalo deset drsných let na Sibiři (čtyři roky v kárném táboře, pak coby prostý vojín u sibiřského praporu) – jak také jinak, tahle zažitá tradice likvidace nepohodlných přetrvává v Rusku dodnes.
Novela rozhodně nedosahuje kvalit pozdějších autorových velkých děl, je v ní až příliš mnoho patosu, ale náznaky psychologických ponorů (toho „oloupávání člověka jako cibuli“, jak říkával Simenon) už jsou v knize více než patrné. A samozřejmě i Dostojevského enormní sociální cítění s „uraženými a poníženými...“
Související novinky (1)
Knižní novinky (35. týden)
25.08.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Netočka Nezvanovová v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 159x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 9x |
v Mé knihovně | 80x |
v Chystám se číst | 30x |
v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
2004 | ![]() |
2004 | ![]() |
2008 | ![]() |
1958 | ![]() |
2020 | ![]() |
Nedokončený román z ranější tvorby Dostojevského. V podobě, která nám zůstala, se tak dá mluvit spíše o delší novele, ať tak či onak, jedná se i v této rozpracované verzi o důkaz, že Dostojevský byl skutečným literárním géniem. Ač Nětočka postrádá výraznější střet idejí, který je typický pro Dostojevského po sibiřské období (Zločin a trest, Běsi, Bratři Karamazovovi atd.), pořád se jedná o vynikající psychologické drama jednoho neobyčejně zajímavého osudu. Obrovskou škodou je, že se Dostojevský nikdy k dílu nevrátil a nedopracoval ho. Nětočka je totiž snad jediný jeho román, který je vyprávěn v ich-formě ženskou hrdinkou. Nenásilně je nám tu ukázán skutečně silný a sympatie vzbuzující ženský charakter. Dostojevský ukázal, jak se píší skutečně živé a uvěřitelné ženské postavy, takže snad se dá zde mluvit i o skutečném ženském emancipačním románu. Spousta příběhových linek zůstává sice otevřeno, ale i tak stojí za to se s životní poutí Nětočky Nězvanovové seznámit. Čtenář nebude litovat času stráveného nad stránky této útlé, ale emočně silné, literárně zručné a psychologicky propracované novely.
„Skutečně každá stránka, kterou jsem přečtla, mi připadala jaksi známou, jako bych ji již dávno prožila, jakoby všecky vášně, veškerý život, který stál přede mnou v tak nejistých obrysech, v tak kouzelných obrazech, jsem už prožila. A jak jsem se neměla dát unésti až do zapomenutí přítomnosti, odcizení skutečnosti, když v každé knize, kterou jsem četla, byly uskutečněny zákony téhož osudu, a projevoval se tam týž duch událostí, který vedl život člověkův a tryskal z jakéhosi hlavního zákona lidského života, který byl podmínkou spásy, neporušenosti a štěstí.“ (s. 156)