Nětočka Nězvanovová přehled
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73834/netocka-nezvanovova-73834.jpg
4
109
109
Fjodor Michajlovič Dostojevskij je extatik, zamilovaný do života svých postav tajemnou láskou, tím vášnivější, čím je život k nim krutější, čím víc je od sebe odstrkuje. Dobro je u Dostojevského stav milosti, který završuje vítězstvím nad hříchem. Proto snad nechává svou Nětočku Nezvanovovou vyrůstat uprostřed největší mravní a fyzické bídy, v rozhárané rodině nadaného, ale zkrachovaného hudebníka, otčíma Jefimova. Ponechává jí sice nepatrnou, ale přece jen naději na lásku, stejně trýznivou a beznadějnou, jako všechno, co v jejím světě patří k lidskému životu. Lze-li románovou fikci chápat i jako autorovu zpověď, pak Nětočka Nezvanovová má k takové zpovědi nejblíže z řady románů a novel, které autor napsal v době neklidu, chudoby a horečné spisovatelské práce po roce 1846, kdy mu novela Chudí lidé vynesla první literární věhlas.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , AcademiaOriginální název:
Nětočka Nězvanova, 1849
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nětočka Nězvanovová. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (18)
Ano ano, příběh Nětočky mě bavil, zejména neočekávané životní zvraty. Leč škoda, že jsme se my, čtenáři nedozvěděli, zda-li se třeba Anetta uplatnila jako zpěvačka. Kdo ví, třeba z ní byla zpěvačka celosvětového formátu.
Tahle novela je poslední autorovou prací, spadající do tzv. „gogolovského období“. Krátce po vydání knihy byl Dostojevskij zatčen, odsouzen k trestu smrti a milost mu car udělil, až když už Dostojevskij stál se svými kolegy na popravišti. A potom následovalo deset drsných let na Sibiři (čtyři roky v kárném táboře, pak coby prostý vojín u sibiřského praporu) – jak také jinak, tahle zažitá tradice likvidace nepohodlných přetrvává v Rusku dodnes.
Novela rozhodně nedosahuje kvalit pozdějších autorových velkých děl, je v ní až příliš mnoho patosu, ale náznaky psychologických ponorů (toho „oloupávání člověka jako cibuli“, jak říkával Simenon) už jsou v knize více než patrné. A samozřejmě i Dostojevského enormní sociální cítění s „uraženými a poníženými...“
Související novinky (1)
Knižní novinky (35. týden)
25.08.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nětočka Nězvanovová v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 160x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 9x |
| v Mé knihovně | 81x |
| v Chystám se číst | 30x |
| v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Nedokončený román z ranější tvorby Dostojevského. V podobě, která nám zůstala, se tak dá mluvit spíše o delší novele, ať tak či onak, jedná se i v této rozpracované verzi o důkaz, že Dostojevský byl skutečným literárním géniem. Ač Nětočka postrádá výraznější střet idejí, který je typický pro Dostojevského po sibiřské období (Zločin a trest, Běsi, Bratři Karamazovovi atd.), pořád se jedná o vynikající psychologické drama jednoho neobyčejně zajímavého osudu. Obrovskou škodou je, že se Dostojevský nikdy k dílu nevrátil a nedopracoval ho. Nětočka je totiž snad jediný jeho román, který je vyprávěn v ich-formě ženskou hrdinkou. Nenásilně je nám tu ukázán skutečně silný a sympatie vzbuzující ženský charakter. Dostojevský ukázal, jak se píší skutečně živé a uvěřitelné ženské postavy, takže snad se dá zde mluvit i o skutečném ženském emancipačním románu. Spousta příběhových linek zůstává sice otevřeno, ale i tak stojí za to se s životní poutí Nětočky Nězvanovové seznámit. Čtenář nebude litovat času stráveného nad stránky této útlé, ale emočně silné, literárně zručné a psychologicky propracované novely.
„Skutečně každá stránka, kterou jsem přečtla, mi připadala jaksi známou, jako bych ji již dávno prožila, jakoby všecky vášně, veškerý život, který stál přede mnou v tak nejistých obrysech, v tak kouzelných obrazech, jsem už prožila. A jak jsem se neměla dát unésti až do zapomenutí přítomnosti, odcizení skutečnosti, když v každé knize, kterou jsem četla, byly uskutečněny zákony téhož osudu, a projevoval se tam týž duch událostí, který vedl život člověkův a tryskal z jakéhosi hlavního zákona lidského života, který byl podmínkou spásy, neporušenosti a štěstí.“ (s. 156)