Temné děsy přehled

27.08.2024

V r. 2011 sa DC pustilo do vydávania Batman: The Dark Knight. Séria u nás vyšla v štyroch knihách. Dá sa povedať, že každý bol uzavretý a venovaný inému superzáporákovi, pričom celé to bolo temné, miestami až temer vyložene hororové a Batman bol jemne odsunutý na vedľajšiu koľaj. Čo bola paráda. Ešte v Temných děsoch to až tak dobre nešliapalo (hoc ako začiatok to bolo fakt dobré, ale na 4* to nemalo). Na scenároch pracovala rovno až štvorica pánov (David Finch, Joe Harris, Paul Jenkins, Judd Winick). Akonáhle to DC stoplo a na písanie najalo jediného, Gregga Hurwitza, séria si kvalitatívne značne polepšila. V dvojke prišiel Scarecrow, v trojke nastúpil na prekvapivo krvavú scénu Mad Hatter a sériu zakončil Clayface. Všetko slávni, ale predsa len ako keby podradnejší netopierovi súperi. Hurwitz z ncih spravil ponuré hororové hviezdy s pôsobivými originami. A Temné děsy? Sú riadne drsné. Ak o tomto komikse niekto nechce hovoriť ako o drsnom, potom už ozaj neviem. Treba si uvedomiť, že na to, o akú dominante mainstreamovú postavu ide, tu ilustrátori David Finch (Americká liga spravedlnosti, Avengers: Rozpad) a Ed Benes (u nás týmto debutujúci) predvádzajú riadne humusáčtiny: prestrelené lebky, hlavy rozbité do takej miery, že ucho odpadlo zo svojho pôvodného miesta, v priamom televíznom prenose mozog vystrelený z lebky a do toho chuťovky á la metro plné vyvraždených civilov. Ak to chce niekto EŠTE drsnejšie, tak to už možno ozaj len napísať vedeniu DC, či náhodou nechystá špecifický gore-porno experiment (ostatne, Bruceov penis sme tu už raz mali). Čo sa scenára týka, je to klasický Batman. Oceňujem, že tvorcovia sú komorní a pred monštruóznou akciou uprednostňujú civilnejšie zápletky s dôrazom na psychológiu postáv a vzťahy medzi nimi, túto ich skvelú snahu však sabotujú nerealisticky osvalení antagonisti. Pri masovom úteku z Arkhamu som cítil značný pocit dèja vu (Knightfall). Keď na scénu napochoduje Bane a začne trúsiť suché hlášky o zlomení väzov, tak neviete, či je to remake, reboot, sequel, pocta, poklona, lacná vykrádačka, žmurkanie na fanúšikov, alebo extrémna pohodlnosť, ako uspokojiť každého... a nikoho.

11.09.2022

Přestože příběh začal docela zhurta, ušel natolik, že zaujal mou pozornost. Zvláštní chování vězňů, které možná trošku nabádalo k nevyužitému potenciálu nějaké padouchovské týmovky, bylo zajímavé a existence nové drogy není sice nic nového pod sluncem, ale svou službu udělá. Jenže tu do toho vstupují spíš epizodní okénka nepřátel, kteří tak ni nedělají, divná hopkající bílá králice, kterou Batman nevysvětlitelně nedokáže chytit, a nakonec Bane, který v podstatě ani nemá motiv a záměr až na perpetuum mobile "jsem padouch". Navíc bílý králíček je spíš metafora pro příběh s Mad Hatterem než s Banem. Jediný hezký detail byl falešný Joker, protože pravý by se nikdy nenechal takhle využít. To beru.

Camea dalších členů Ligy byla, jak už se opakuje, dost zbytečná, a spíš měla za úkol podpořit Batmana, který tak nad neschopnými hňupy z JL exceluje, přestože je sám dost v koncích a ne úplně nedotknutelný. To je do jisté míry dobré, protože mě nebaví komiksy, kam si Batman nakráčí a vše vyřeší, všude je o krok napřed, ale tady to bylo divné, Batman byl v podstatě zoufalec.

Příběh tedy v tomto případě spíš podprůměr, jestli se rozjede nevím ,ale rozhodně ho chci nějak zakončit. Bohužel poslední dva sešity úplně mimo a o něčem jiném a nepodstatném. Všechno drží pohromadě alespoň standardní ničím nevybočující kresba.