Něžná přehled
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Jedna z nejmistrnějších povídek Dostojevského líčí nerovný svazek mladé dívky a usedlého zastavárníka, který ústí do naprostého nepochopení a následné tragédie. Šestnáctiletá křehká dívka nedokáže snášet manželovu výchovu, záměrné potlačování svého mládí i své touhy po skutečné lásce. Zpočátku je dívka plná ochoty svého muže skutečně milovat, být mu rovnocennou přítelkyní, ale pod jeho necitlivou nadvládou v ní veškerý cit odumírá.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , JHuslíkOriginální název:
Кроткая (Krotkaja), 1876
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Něžná. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (44)
Téměř 150 let stará novelka od věhlasného ruského autora se mi dostala do rukou díky našemu zlínskému čtenářskému kroužku. Jedná se vlastně o takový vnitřní monolog muže, který si vzal mladičkou ženu z jiné společenské vrstvy. Ta docela záhy spáchá sebevraždu a on přemýšlí tzv. nahlas. Občas jsem se při čtení ztrácena, přikládám to samotnému chaosu ze začátku knížky, ale také češtině a slovosledu, který už je pro dnešního čtenáře náročnější. Zase jsem se ale nalézala a vlastně mě povídka zaujala a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Je to zajímavý vhled do doby minulé.
Bože, tohle bude nachvíli moje nejoblíbenější short story od Dostejevského než se pustím zas do další. 10/10
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Něžná v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 660x |
ve Čtenářské výzvě | 36x |
v Doporučených | 25x |
v Mé knihovně | 141x |
v Chystám se číst | 135x |
v Chci si koupit | 29x |
v dalších seznamech | 4x |
Autorovy další knížky
2004 | Zločin a trest |
2004 | Bratři Karamazovi |
2008 | Běsi |
1958 | Bílé noci |
2020 | Idiot |
(SPOILER) Vlastně docházím k tomu, že nevím, co si myslet, lze se pouze domnívat, zda to byl autorův záměr.
Novela se ke mně dostala čirou náhodou, než jsem ji otevřela, nevěděla jsem, co mě na té stovce stran čeká. Ironické je, že jsem to dočetla a stále si nejsem jistá, čemu jsem se to vlastně ty dvě hodiny čistého času věnovala.
Bezejmenný muž, jemuž jsem v hlavě říkala týpek, na mě působí jako dospělý ztracený muž. Má v hlavě chaos, přerušovaný a chaotický vyprávěčský styl jako kdyby zrcadlil jeho vnitřní stav. Jeho myšlenky jsou rozervané, přeskakující od jedné emoce k druhé, svědčí o jeho neklidu.
To samozřejmě nenapomáhá autenticitě vyprávění, z čehož plynou četné otázky.
Je to, co říká, pravda? Dopouští se vědomě lží, aby se zbavil před ostatními (či sám před sebou) břemena v podobě pocitu viny, nebo si toho vědom není?
Či se snaží dobrat se malými krůčky k pravdě?
V tomto je holt zrádné vyprávění v první osobě.
Škoda nevyváženosti ve vyprávění, kdy je vypravěč jediným zdrojem informací o tom, co se dělo. Jeho ženu, která je součástí onoho vyprávění, vlastně známe pouze skrze jeho interpretaci.
I sebemenší prostor, který by jí byl poskytnut, by mohl poodhalit kousek z jejího nitra.
Nepochybně, minimálně na počátku, působí týpek jako manipulátor, jako někdo, kdo vědomě zneužil křehkosti a zranitelnosti mladé šestnáctileté dívky, jež se ocitala v nuzných a tragických poměrech. To je přece naprosto učebnicová ukázka oběti někoho, kdo touží vlastnit a kontrolovat, ne?
Jedná jako psychopatický despota, jenž by své ženě bez dovolení vyčetl i nadechnutí či zakašlání, ale já mu svým zvráceným způsobem lásku k jeho ženě věřím. Což opět bují otázky, tentokráte toho charakteru, co je to vlastně láska, jakých může být povah, zda je její definice exaktní, univerzální. Jeho láska (ať už to láska byla, či nikolivěk) se mi jevila jako láska někoho, kdo neví, jak milovat, i přes sebevětší snahu. Klidně se ale mohlo jednat právě o podobu lásky, jež je mi cizí, s níž jsem se já sama nikdy nesetkala. A možná jsem se jen stala další obětí jeho manipulace a skočila mu na lep, kdo ví.