Něžná přehled

04.01.2025

(SPOILER) Vlastně docházím k tomu, že nevím, co si myslet, lze se pouze domnívat, zda to byl autorův záměr.

Novela se ke mně dostala čirou náhodou, než jsem ji otevřela, nevěděla jsem, co mě na té stovce stran čeká. Ironické je, že jsem to dočetla a stále si nejsem jistá, čemu jsem se to vlastně ty dvě hodiny čistého času věnovala.

Bezejmenný muž, jemuž jsem v hlavě říkala týpek, na mě působí jako dospělý ztracený muž. Má v hlavě chaos, přerušovaný a chaotický vyprávěčský styl jako kdyby zrcadlil jeho vnitřní stav. Jeho myšlenky jsou rozervané, přeskakující od jedné emoce k druhé, svědčí o jeho neklidu.
To samozřejmě nenapomáhá autenticitě vyprávění, z čehož plynou četné otázky.
Je to, co říká, pravda? Dopouští se vědomě lží, aby se zbavil před ostatními (či sám před sebou) břemena v podobě pocitu viny, nebo si toho vědom není?
Či se snaží dobrat se malými krůčky k pravdě?
V tomto je holt zrádné vyprávění v první osobě.
Škoda nevyváženosti ve vyprávění, kdy je vypravěč jediným zdrojem informací o tom, co se dělo. Jeho ženu, která je součástí onoho vyprávění, vlastně známe pouze skrze jeho interpretaci.
I sebemenší prostor, který by jí byl poskytnut, by mohl poodhalit kousek z jejího nitra.

Nepochybně, minimálně na počátku, působí týpek jako manipulátor, jako někdo, kdo vědomě zneužil křehkosti a zranitelnosti mladé šestnáctileté dívky, jež se ocitala v nuzných a tragických poměrech. To je přece naprosto učebnicová ukázka oběti někoho, kdo touží vlastnit a kontrolovat, ne?
Jedná jako psychopatický despota, jenž by své ženě bez dovolení vyčetl i nadechnutí či zakašlání, ale já mu svým zvráceným způsobem lásku k jeho ženě věřím. Což opět bují otázky, tentokráte toho charakteru, co je to vlastně láska, jakých může být povah, zda je její definice exaktní, univerzální. Jeho láska (ať už to láska byla, či nikolivěk) se mi jevila jako láska někoho, kdo neví, jak milovat, i přes sebevětší snahu. Klidně se ale mohlo jednat právě o podobu lásky, jež je mi cizí, s níž jsem se já sama nikdy nesetkala. A možná jsem se jen stala další obětí jeho manipulace a skočila mu na lep, kdo ví.

24.06.2024

Téměř 150 let stará novelka od věhlasného ruského autora se mi dostala do rukou díky našemu zlínskému čtenářskému kroužku. Jedná se vlastně o takový vnitřní monolog muže, který si vzal mladičkou ženu z jiné společenské vrstvy. Ta docela záhy spáchá sebevraždu a on přemýšlí tzv. nahlas. Občas jsem se při čtení ztrácena, přikládám to samotnému chaosu ze začátku knížky, ale také češtině a slovosledu, který už je pro dnešního čtenáře náročnější. Zase jsem se ale nalézala a vlastně mě povídka zaujala a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Je to zajímavý vhled do doby minulé.