Nick Carter: Největší americký detektiv - Král zlodějů a jiné příběhy přehled

17.03.2023

Takový trošku naivní detektivní příběh.
Nick Carter je nepřemožitelný, Nick Carter je nejchytřejší, Nick Carter má úžasné převleky, že by ho ani vlastní matka nepoznala.

Taková oddychovka na pár večerů. Nenadchne, neurazí.

30.01.2022

Chtěl jsem začít tuhle recenzi tím, že Nick Carter je takový béčkovější Sherlock Holmes, ale tenhle brilantní detektiv a mistr převleků, co pomáhá policii chytat vychytralé zločince, začal vycházet v novinách o rok dříve než jeho slavnější kolega. V každém případě Nick Carter nejčastěji vycházel v časopisech a "šestákových románech" a u nás si našel cestu i do téhle knížky sestávající se z několika jeho případů.

Nick Carter je mladý detektiv, který už má v těchto povídkách za sebou celou řadu případů. Používá dedukci, ale zároveň se nebojí ušpinit si ruce a odvážně navštěvuje různé brlohy ďábelských kriminálníků. Víc než klasická detektivka jsou tyto příběhy spíš takovým akčním dobrodružstvím. Je znát, že příběhy vycházely původně na pokračování, protože kapitoly nejen že končívají napínavým zvratem, ale také jsou mírně natahované, aby měly podobnou délku. Literární styl je ale natolik přímý a stylový, že to nijak zvlášť nevadí - alespoň tak je tomu v českém překladu těchto pořádně starých příběhů, které původně vycházely na úplném počátku 20. století - což jsem si mimochodem musel vygooglovat, protože tyto informace české vydání z nějakého důvodu tají.

Případy na sebe mírně navazují, a tak se detektiv Carter několikrát utká s nebezpečným géniem zločinu Morrisem Carruthersem a na konci dokonce i s jeho krásnou, ale snad ještě ďábelštější družkou Inez. Spisovatel přivádí Cartera na různá pochmurná místa a jeho pátrání je plné tajných chodeb a převleků. Téměř až absurdní je situace, kdy se v jednom příběhu potkají v zločineckém doupěti namaskovaný Carter s namaskovaným Carrutheresem a během boje se snaží přesvědčit zločinecké podsvětí, že to ten druhý je nějak podezřelý. Jsou to fajn příběhy, ale neštítil bych se použít výraz "braková literatura". Ale snad ve 21. století už umíme uznat i takovýto druh počtení.

Carter je místy takový Superman a autor ho sice líčí jako geniálního detektiva, ale spíše má velké štěstí a celkově mu spisovatel nadržuje. Nick Carter není tolik o detektivním pátrání jako spíš o zábavných situacích a překvapivě dobré atmosféře. Milým aspektem je také to, jak zločinci chtějí Cartera zabít a Carter je chce poslat na elektrické křeslo, ale zároveň k sobě chovají úctu a bitkám předchází jakési "verbální soutěže"... Prostě se snaží toho druhého setřít.

Zábavný detektivní brak.


Sedm detektivů ze staré školy z deseti.