Nonni a Manni, kluci z ohnivého ostrova přehled
Georg Telemann , Jón Svensson
Sourozenci žijí na islandském ostrově uprostřed divoké přírody ..... V tomto překladu 1. vyd. V roce 1988 vyšla v Německu knížka Jón Svensonn – Georg Telemann: Nonni a Manni – kluci z Ohňového ostrova, což jsou některé Svensonnovy povídky upravené Telemannem. Její překlad vyšel v roce 1994 v nakladatelství Vyšehrad, po skoro 40 let dlouhé přestávce ve vydávání Svenssonových knížek. Podle této knížky natočila německá televize seriál, který se vysílal u nás před Vánocemi 1990 pod názvem Nonni a Manni.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1994 , VyšehradOriginální název:
Nonni und Manni, Die Jungen von der Feuerinsel
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nonni a Manni, kluci z ohnivého ostrova. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Škoda, že jsem tuhle knížku nečetla už jako dítě. Moc se mi líbila i ve věku někdy kolem čtyřiceti, kdy se mi dostala do ruky, tak myslím, že v deseti bych jejímu kouzlu propadla ještě víc. Tím spíš, že mám ráda koně - a v době spisovatelova dětství se po Islandu cestovalo tak, že si člověk chytil poníka, nechal se od něj dovézt, kam potřeboval, tam ho pustil a nechal jít zpátky. A když potřeboval zpátky on sám, pomohl mu v tom zase jiný ochotný poník. Takové krásné přátelství s polodivokými zvířaty, to je přece něco! A i jinak je ten příběh moc zajímavý, dobrodružný a milý. Viděla jsem pak v TV i opakování seriálu (který se myslím docela povedl) a ráda obojí doporučuju i dál.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nonni a Manni, kluci z ohnivého ostrova v seznamech
v Přečtených | 20x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 2x |
Autorovi se povedlo do hezkého a zajímavého dobrodružného příběhu dostat snad všechna specifika islandského života - ledové kry a nebezpečné lední medvědy, sněhovou vánici, výbuch sopky, valící se lávu, vodopády a jeskyně, osamělost žen rybářů, touhu odjet a vidět svět, tvrdost tamějšího života. Příbeh byl napsán před cca 100 lety a stojí za pozornost, jakými dovednostmi - díky totální spjatosti s přírodou - tehdejší islandské děti disponovaly, když se potřebovaly svézt na volně se pasoucím koni:
" ... jak se na Islandu chytají koně. Pomalu jsem se blížil k vybranému koni tak, že jsem měl Manniho naproti sobě a kůň stál přesně mezi námi. Tu jsme oba rozpřáhli paže a blížili se zvolna k cíli. Současně jsme začali hvízdat, ze začátku potichoučku, potom silněji, pořád stejný tón. Kůň si nás všiml. Přestal se pást, zvedl hlavu a neklidně se díval tu na mne, tu na Manniho. Hned jsme začali pískat ještě silněji. Kůň se zastavil, napřímil uši a tělo jakoby mu ztuhlo. Byl jako očarovaný. Oba jsme se na něj upřeně dívali, pořád jsme pískali a klidně s k němu blížili. Když jsme se ocitli až u něj, položil jsem mu jemně ruku na hřívu. Chytili jsme ho. Rázem zmizelo i kouzlo. Mohli jsme přestat hvízdat. Vytáhl jsem z kapsy provaz, klidně jsem na koně mluvil a přitom jsem z provazu uvázal uzdu a strčil mu ji mezi zuby."