O nejlepším kocourovi přehled

22.11.2018

Možná budu trochu osobní - ale jak jinak vyjádřit objektivně názor na knihu, než zrovna osobně (a osobitě?). S knihami si člověk uvědomí, jak lehce plyne život okolo. Jak ta samá slova vyznějí pokaždé jinak - když třeba čteme jako náctiletí a když čteme už v dospělosti, prosti iluzí dospívání. Abych byla konkrétní, já si tentokrát opět uvědomila, jaká propast může existovat mezi dvěma knihami. Když jsem komentovala druhý díl, O kocourovi a bručounovi, měla jsem ty kočičí situace živě před sebou. A těšila se, že si přečtu díl poslední, i když jsem tušila, že bude nejspíše poměrně skličující tím, že je to loučení s Ledním medvědem, a že si budu představovat, jaké by bylo to zažít. Nenapadlo mě, že si nebudu muset nic představovat, naopak že budu moci srovnávat. A proto - tahle knížka vážně zklamala. Jak už bylo zmíněno, je to pramálo o kocourovi. Zde by ani nestačilo škrtat odbočky, muselo by se to celé přepsat. Nějak mám pocit, že Lední medvěd by si zasloužil více. Tím nemyslím, že by se pan Amory nesnažil vzdát mu dostatečně hold a že by ho vážně nepovažoval za nejlepšího kocoura na světě (z nás zasloužilých kočkařů asi každý takového máme, kocoura či kočičku). Jen je to prostě literárně tematicky mimo. Vážně škoda. Kniha by to nebyla zlá, kdyby od ní čtenář neočekával to, s čímž jsme ji asi všichni brali do rukou.