O původu člověka přehled

26.02.2019

Pro člověka (jako jedince) je velmi důležité, co si o něm myslí druzí: „…vzniká touha po chvále, dychtění po slávě a ještě silnější hrůza před přezíráním a opovržením prostřednictvím soucitu“.
Už Charles Darwin tedy předpokládal (právě v téhle knize) – že člověk je zřejmě pod silným vlivem přání, ocenění, ale i hany svých bližních – svými úvahami tak otevřel dveře evoluční etice.
Docela zajímavý je jeden z Darwinových inspiračních zdrojů, byla to totiž Esej o populaci od Thomase Malhtuse. Darwin si na jejím základě uvědomil, že „pokud populace rostou rychleji než potravní zdroje, musí dojít k soutěži o tyto zdroje.“ Je pak zřejmé, co ho vedlo k myšlence, že příroda je „selektující silou působící pomocí rozdílů v přežívání.“ Vznikly tak nové myšlenky, jako teorie přirozeného výběru, která pak vysvětluje adaptaci a specializaci druhů, anebo popis příbuzenských vztahů.
V původu člověka pak Darwin aplikuje svou teorii na vývoj člověka, popisuje jeho vývoj, porovnává rozumové, duševní, ale i morální vlastnosti člověka, píše o rozdílech mezi rasami, mezi pohlavími a o pohlavním výběru. Darwin totiž od počátku věřil, že krom přirozeného výběru působí ještě další selekční síla – pohlavní výběr. Teorie sexuálního výběru je pak doplňkem teorie přirozeného výběru: „Tento typ výběru nezávisí na boji o přežití, ale na souboji mezi dvěma jedinci stejného pohlaví, nejčastěji samci, o jedince pohlaví opačného. Výsledkem pro poraženého soka není smrt, ale jen méně početné, nebo vůbec žádné potomstvo.“ Pozdější výzkumy pak potvrdily, že velká část vlastností organismů neslouží k „přežití“, ale spíš zvyšují jejich šance na vítězství k komplikovaných vnitro- či mezi-druhových hrách :-). A tak jsou samci ti, kdo předvádějí své schopnosti, a samice si pak své sexuální partnery vybírají (jak tomu je u živočišných druhů, kde se o potomky stará více nebo výlučně samička). Jen silnější samec tak předá své geny další generaci, která tak získá výhodné predispozice pro život v určitých podmínkách. Ale pozor! Ne vždycky je v soubojích mezi soky rozhodujícím prvkem síla. Důležitějšími se můžou v některých podmínkách stát např. taneční schopnosti samce nebo síla jeho zpěvu :-). Někdy samičky prostě vybírají podle na první pohled iracionálních indicií :-) ... třeba podle ozdob, které, pozor! - pouze viditelně, žádnou užitečnou funkci nemají ...
V zásadě to všechno pak platí i u člověka, jen s nepatrnými rozdíly, danými vývojem. Lidé jsou živočišný druh, u kterého se vyvinuly i vysoké otcovské investice (muži se starají o své potomstvo). Potomci, jejichž rodiče spolu v minulosti spolupracovali na výchově, častěji přežili. Mateřské investice jsou vždycky velmi vysoké, ale pro ženu je výhodné získat k výchově dětí partnera, který bude také ochoten a schopen rodinu zabezpečit a spolupracovat při výchově potomků.
Pohlavní výběr pak Darwin taky považuje za jeden z hlavních činitelů, majících vliv na vznik lidských ras – lidé často považují za nejkrásnější ty, kteří jsou nejvíc podobní jim samým (resp. těm se kterými vyrůstali) – díky přírodnímu výběru pak mají lidé znaky, které jsou pro druhé pohlaví atraktivní (barva vlasů, očí, kůže ... „V každé části světa se tyto znaky vyvíjely společně tak, že lidé preferovali podobně vyhlížející partnery, takže vývoj dospěl k dnešní pestrosti lidských ras.“).
A to není zdaleka vše, co Darwin ve svých knihách, vč. této, uvažoval, třeba i díky jeho myšlenkám se vědci začali víc zajímat o chování zvířat (už Darwin vyjádřil myšlenku, že „existuje podobnost ve vyjadřování pocitů u zvířat a u lidí“, jinak řečeno, že zvířata zjevně pociťují radost i bolest, štěstí i tíseň).
Neopominutelné jsou taky jeho poznatky o vzniku morálního jednání – a lidem dlouho trvalo (a vlastně to je občas problém do dnes) akceptovat, že člověk není sám od sebe dobrý, že v jeho chování je spousta negativních tendencí, které má ovšem šanci naučit se ovládat! a bránit se jim – podle Konráda Lorenze totiž člověk jen těžko a neochotně připouštěl svůj evoluční původ, jen velmi těžko a neochotně akceptoval, že jeho chování podléhá mj. určitým zákonitostem přirozených příčin a následků.
To, že se člověk vyvinul v tvora, schopného nahlédnout sebe, jako problém a uvažovat o svém chování z pozice subjektu i objektu, což mu dává spoustu možností, jak se k danému postavit – jak své chování podřídit morálnímu uvažování (jak překročit sám sebe) – je pak už otázka další ... dalších myšlenek a úvah ... které mnohé od Darwina vyšly ...

10.05.2018

Kniha mě hrozně překvapila. Jednak tím, jak čtivě byla napsaná, ale hlavně tím, jakými poznatky na konci 19. stol. Darwin disponoval. Také mě překvapily jeho úvahy, kterými se celkem přesně trefoval do dnešních poznatků. Nicméně knihu doporučuji pouze těm, kteří se v problematice evoluce a biologie orientují, přece jen Darwinova kniha tu a tam obsahuje přežité nesmysly či nepřesnosti.