• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Charles Darwin

O vzniku druhů přírodním výběrem

„Žádná jiná kniha v historii nezpůsobila takovou revoluci v našem chápání světa (Bible promine; a ostatně jsem nenapsal "vnímání", ale "chápání" ;-) ). Není třeba žádný další důvod si ji přečíst.“... celý text
— TGC

---

Darwinův původ druhů v ilustracích

„Akurátní objem detailů, hojně ilustrací, knížka mě bavila a doporučuji hlavně začínajícím zájemcům o evol. biol.“
— TGC

---

Výraz emocí u člověka a u zvířat

„Nevěřte anotaci. Kniha se zabývá opravdu primárně výrazem, tedy fyziologií, vlivem jednotlivých mimických svalů na expresi emoce, spíš než emocemi jako takovými. Psychologie se tu vyskytuje spíš v zadním plánu. Je to ale právě homologizace lidských a zvířecích emocí, co činí Darwina tak avantgardním – a to i na dnešní dobu, posuďte sami: „I jednotlivé druhy hmyzu vyjadřují cvrkotem hněv, lásku, zděšení a žárlivost.“ (s. 275). Emoce a jejich výrazy podle Darwina sdílíme nejen se svými zvířecími bližními, ale také v rámci rodu Homo, což podle něj dokládá společný původ všech lidských ras – v roce 1872 rozhodně nesamozřejmé. Příbuzenství veškerého života v téhle knize autor mlčky předpokládá – což je legitimní, protože je dokázal už dřív –, ale právě to ji činí tak fantasticky provokativní. Píše dokonce o evoluci hudby, což je dost pravděpodobně polemika s Alfredem Wallacem, druhým otcem evoluční teorie. Wallace totiž nikdy nepřestal tvrdit, že hudba mohla vzniknout jedině božím zásahem do vývoje člověka, protože přirozený výběr by nebyl s to ji vygenerovat. – Jak pozdní Darwin rezignoval na předsevzetí příliš neštvat své spoluviktoriánce, přenádherně ukazuje i jeho rozbor zbožných gest: vysvětluje třebas, že sepnutí rukou historicky představuje otrockou výzvu k pokořiteli, aby nás spoutal. Jsme-li u toho, že tohle dílo je už hodně pozdní Darwin, stojí zato zmínit jeho lamarckismus. V mnoha případech vysvětluje evoluci gesta tak, že naši předkové cosi udělali úmyslně, snad dokonce funkčně, načež se gesto zdokonalovalo v průběhu jejich života a posléze bylo takto zděděno potomky. – A ono to dává smysl. Větší smysl než předpokládat u zcela neadaptivních gest evoluci přirozeným výběrem. Možná tyhle pasáže časem aktualizuje rozvoj epigenetiky? :) (Samozřejmě neříkám, že je „darwinisticky“ vysvětlit vůbec nelze, ale Darwin měl důvod, proč je darwinisticky nevykládal.) Ostatně je zajímavé, jak často se uchyluje k neadaptivnímu vysvětlení znaku (např. studený pot při stresu je podle dnešního vysvětlení přípravou organismu na přehřátí při reakci útok/únik, kdežto podle Darwina jen vedlejším produktem činnosti nervového systému). To ho právě odlišuje nejen od Wallaceho, ale i od evolucionismu 20. století, a myslím, že by nebylo od věci současný hyperadaptacionalismus tu a tam přehodnotit. Darwin měl korespondenční síť po celém britském impériu, takže od misionářů, ba dokonce od vzdělaných domorodců získával zprávy o mimice a gestice neevropských národů. Zvířata (jimž jsou tu, žel, věnované jen dvě kapitoly + občasné komparativní odbočky) sledoval během cesty na Beaglu, na vlastním statku i v zoo, přičemž jako výtečný pozorovatel získal etologický materiál nezanedbatelné ceny. Kromě toho pozoroval vlastní drobotinu (čtete o tom, jak děcko řve a tatínek, místo aby je uklidnil, na něm studuje rozšiřování vlásečnic :D), mnohdy za jejího aktivního přispění. :) Dále se zabývá gestikou a mimikou duševně nemocných, příležitostně pak dokládá vrozenost výrazů na dívce od narození slepé a hluché. Jako doklad experese různých emocí často cituje Shakespeara, což je boží. Kniha samotná je nanejvýš hodná přečtení, i když různé fyziologické podrobnosti o činnosti svalů, tvořící většinu textu, nejsou tak zajímavé jako emoce. Výklad je prokládán anekdotickými příběhy (ten o Indovi a koze mě zničil) a obsahuje vyslovené klenoty informací. Ale druhé české vydání má dost much. Chybí rejstřík, a hlavně nakladatelství bez veškerých úprav přejalo český překlad z vydání prvního. Ten byl ve své době dobrý, ale čte se dost ztuha (10 stránek mně trvalo přečíst hodinu, což je u knihy o cca 300 stranách frustrující). Zoologická nomenklatura je zastaralá (paviánec chocholatý = dnes makak chocholatý, makak mouřenínský = makak tmavý). V polovině případů jsou uvedeny české názvy hadů a v polovině případů pouze latinské, ačkoli české existují (zmije paví atd. atd.). Nakladatelství Portál, takhle se biologické texty nevydávají!“... celý text
— JulianaH.

---

---

Vlastní životopis

„Prijemne cteni skromneho velikana. Je usmevne videt jej hodnotit "mentalni kvality" svych kolegu a znamych. Vetsinou velmi velkoryse, jednou vsak i velmi kulantne: "Jeho úsudek byl vynikající a celá jeho povaha vyrovnaná, ale nemyslím, že by někdo mohl říci, že měl mnoho původní geniálnosti." :) Dobovy uvod (1951) jsem radeji preskocil.“... celý text
— IHT

---

O pohlavním výběru

„Jde samozřejmě o přírodovědné pojednání, ale kniha je velmi zajímavá i z pohledu historie a snad také jako krásná literatura. Autor podává informace srozumitelně a čtenář, i když není v této oblasti odborníkem, je schopen textu snadno porozumět. Hypotézy a popisy chování živočichů jsou často doplněny krátkými, někdy zábavnými nebo překvapivými příběhy. Také systematičnost a způsob prezentace myšlenek tohoto díla jsou i z dnešního hlediska velmi inspirativní. Pro mě osobně byly některé Darwinovy myšlenky či závěry překvapivé a humorné. Nejprve se např. dovíme, že: "Ptáci jsou celkem vzato ti nejestetičtější živočichové, samozřejmě s výjimkou člověka, a mají přibližně stejný vkus pro krásu jako my." To nikterak nebrání tomu, abychom se dále dočetli, že: "Pan Engleheart u jediného hnízda zastřelil třicet pět samců a samic, neznámo v jakém poměru, nicméně i přes všechnu tuto škodu mláďata z tohoto hnízda přežila." Poměrně drsně podložený výzkum. Takto systematicky vyhlazováni byli špačci. Kniha je podobnými perličkami doslova protkána. Všechny muže v krizi středního věku jistě potěší, že "Je často možné spatřit svěží samice pářit se s potrhanými, vybledlými nebo ušmudlanými samci." Řeč je ovšem bohužel o motýlech. Velký pozor si dávejte při cestách na asijský či africký kontinent, protože: "Na světě není nebezpečnějšího živočicha, než je roztoužený slon." Výše citovanými ukázkami nechci zlehčovat skutečný přínos tohoto díla evoluční biologii a etologii. Kniha je poučná i zábavná a při četbě jsem se v duchu vrátil do školních let, kdy jsem s obrovským nadšením listoval všemi svazky série Světem zvířat...“... celý text
— GeorgiusClívus