Charles Darwin
anglická, 1809 - 1882
Populární knihy
/ všech 14 knihNové komentáře u knih Charles Darwin
Výraz emocí u člověka a u zvířat
„Nevěřte anotaci. Kniha se zabývá opravdu primárně výrazem, tedy fyziologií, vlivem jednotlivých mimických svalů na expresi emoce, spíš než emocemi jako takovými. Psychologie se tu vyskytuje spíš v zadním plánu. Je to ale právě homologizace lidských a zvířecích emocí, co činí Darwina tak avantgardním – a to i na dnešní dobu, posuďte sami: „I jednotlivé druhy hmyzu vyjadřují cvrkotem hněv, lásku, zděšení a žárlivost.“ (s. 275). Emoce a jejich výrazy podle Darwina sdílíme nejen se svými zvířecími bližními, ale také v rámci rodu Homo, což podle něj dokládá společný původ všech lidských ras – v roce 1872 rozhodně nesamozřejmé.
Příbuzenství veškerého života v téhle knize autor mlčky předpokládá – což je legitimní, protože je dokázal už dřív –, ale právě to ji činí tak fantasticky provokativní. Píše dokonce o evoluci hudby, což je dost pravděpodobně polemika s Alfredem Wallacem, druhým otcem evoluční teorie. Wallace totiž nikdy nepřestal tvrdit, že hudba mohla vzniknout jedině božím zásahem do vývoje člověka, protože přirozený výběr by nebyl s to ji vygenerovat. – Jak pozdní Darwin rezignoval na předsevzetí příliš neštvat své spoluviktoriánce, přenádherně ukazuje i jeho rozbor zbožných gest: vysvětluje třebas, že sepnutí rukou historicky představuje otrockou výzvu k pokořiteli, aby nás spoutal.
Jsme-li u toho, že tohle dílo je už hodně pozdní Darwin, stojí zato zmínit jeho lamarckismus. V mnoha případech vysvětluje evoluci gesta tak, že naši předkové cosi udělali úmyslně, snad dokonce funkčně, načež se gesto zdokonalovalo v průběhu jejich života a posléze bylo takto zděděno potomky. – A ono to dává smysl. Větší smysl než předpokládat u zcela neadaptivních gest evoluci přirozeným výběrem. Možná tyhle pasáže časem aktualizuje rozvoj epigenetiky? :) (Samozřejmě neříkám, že je „darwinisticky“ vysvětlit vůbec nelze, ale Darwin měl důvod, proč je darwinisticky nevykládal.) Ostatně je zajímavé, jak často se uchyluje k neadaptivnímu vysvětlení znaku (např. studený pot při stresu je podle dnešního vysvětlení přípravou organismu na přehřátí při reakci útok/únik, kdežto podle Darwina jen vedlejším produktem činnosti nervového systému). To ho právě odlišuje nejen od Wallaceho, ale i od evolucionismu 20. století, a myslím, že by nebylo od věci současný hyperadaptacionalismus tu a tam přehodnotit.
Darwin měl korespondenční síť po celém britském impériu, takže od misionářů, ba dokonce od vzdělaných domorodců získával zprávy o mimice a gestice neevropských národů. Zvířata (jimž jsou tu, žel, věnované jen dvě kapitoly + občasné komparativní odbočky) sledoval během cesty na Beaglu, na vlastním statku i v zoo, přičemž jako výtečný pozorovatel získal etologický materiál nezanedbatelné ceny. Kromě toho pozoroval vlastní drobotinu (čtete o tom, jak děcko řve a tatínek, místo aby je uklidnil, na něm studuje rozšiřování vlásečnic :D), mnohdy za jejího aktivního přispění. :) Dále se zabývá gestikou a mimikou duševně nemocných, příležitostně pak dokládá vrozenost výrazů na dívce od narození slepé a hluché. Jako doklad experese různých emocí často cituje Shakespeara, což je boží.
Kniha samotná je nanejvýš hodná přečtení, i když různé fyziologické podrobnosti o činnosti svalů, tvořící většinu textu, nejsou tak zajímavé jako emoce. Výklad je prokládán anekdotickými příběhy (ten o Indovi a koze mě zničil) a obsahuje vyslovené klenoty informací. Ale druhé české vydání má dost much. Chybí rejstřík, a hlavně nakladatelství bez veškerých úprav přejalo český překlad z vydání prvního. Ten byl ve své době dobrý, ale čte se dost ztuha (10 stránek mně trvalo přečíst hodinu, což je u knihy o cca 300 stranách frustrující). Zoologická nomenklatura je zastaralá či jinak matoucí (makak mouřenínský = asi makak tmavý?). V polovině případů jsou uvedeny české názvy hadů a v polovině případů pouze latinské, ačkoli české existují (zmije paví atd. atd.). Nakladatelství Portál, takhle se biologické texty nevydávají!“... celý text
— JulianaH.
Vlastní životopis
„Prijemne cteni skromneho velikana. Je usmevne videt jej hodnotit "mentalni kvality" svych kolegu a znamych. Vetsinou velmi velkoryse, jednou vsak i velmi kulantne: "Jeho úsudek byl vynikající a celá jeho povaha vyrovnaná, ale nemyslím, že by někdo mohl říci, že měl mnoho původní geniálnosti." :)
Dobovy uvod (1951) jsem radeji preskocil.“... celý text
— IHT
O pohlavním výběru
„Jde samozřejmě o přírodovědné pojednání, ale kniha je velmi zajímavá i z pohledu historie a snad také jako krásná literatura. Autor podává informace srozumitelně a čtenář, i když není v této oblasti odborníkem, je schopen textu snadno porozumět. Hypotézy a popisy chování živočichů jsou často doplněny krátkými, někdy zábavnými nebo překvapivými příběhy. Také systematičnost a způsob prezentace myšlenek tohoto díla jsou i z dnešního hlediska velmi inspirativní. Pro mě osobně byly některé Darwinovy myšlenky či závěry překvapivé a humorné. Nejprve se např. dovíme, že: "Ptáci jsou celkem vzato ti nejestetičtější živočichové, samozřejmě s výjimkou člověka, a mají přibližně stejný vkus pro krásu jako my." To nikterak nebrání tomu, abychom se dále dočetli, že: "Pan Engleheart u jediného hnízda zastřelil třicet pět samců a samic, neznámo v jakém poměru, nicméně i přes všechnu tuto škodu mláďata z tohoto hnízda přežila." Poměrně drsně podložený výzkum. Takto systematicky vyhlazováni byli špačci. Kniha je podobnými perličkami doslova protkána. Všechny muže v krizi středního věku jistě potěší, že "Je často možné spatřit svěží samice pářit se s potrhanými, vybledlými nebo ušmudlanými samci." Řeč je ovšem bohužel o motýlech. Velký pozor si dávejte při cestách na asijský či africký kontinent, protože: "Na světě není nebezpečnějšího živočicha, než je roztoužený slon."
Výše citovanými ukázkami nechci zlehčovat skutečný přínos tohoto díla evoluční biologii a etologii. Kniha je poučná i zábavná a při četbě jsem se v duchu vrátil do školních let, kdy jsem s obrovským nadšením listoval všemi svazky série Světem zvířat...“... celý text
— GeorgiusClívus
Vlastní životopis
„Nejprve k předmluvě. Ta, kterou zde zveřejnil jistý pan doktor, by se jistě vyjímala jako přednáška ve VUMLu. Nejchytřejší ze všech byli M + E, kapitalizmus od začátku zahnívající a dělníci vykořisťovaní. A pak se dostanete k samotnému životopisu a ten je lahoda. Darwin se v něm rozhodně nepovažuje za neomylného, působí skromně, ale je pracovitý a systematický.
Velkým plusem knihy je i jmenný rejstřík a vysvětlivky. Škoda, že se tato krátká kniha tak málo čte.“... celý text
— Česneksmedem
O vzniku druhů přírodním výběrem
„Nejdůležitější kniha v historii vědy a lidstva. Před Původem druhů bylo těžké si představit, jak může vzniknout design bez plánu a designéra. Darwin to vysvětlil a prokázal. Kniha je jeden dlouhý argument. Nečte se lehce, jako dnešní pop-science, ale i tak je to pořád jedna z nejpřístupnějších vědeckých publikací. Je vhodná pro profesionály i amatéry, právě proto se první vydání vyprodalo za jediný den, i běžní lidé bez akademického vzdělání v 19.století ji rozuměli. Filosofie ještě stále zpracovává dopady evoluční teorie. Je mnoho lidí, kterým se její dopady nelíbí, ale to nic nemění na tom, že je téměř od prvního dne po vydání této knihy plně prokázaným faktem.“... celý text
— Zik79
Charles Darwin - knihy
1904 | Výklad života ze zákonů přírodních |
2007 | O vzniku druhů přírodním výběrem |
2006 | O původu člověka |
1923 | O původu druhů |
1955 | Cesta kolem světa |
2005 | O pohlavním výběru |
1964 | Výraz emocí u člověka a u zvířat |
1989 | Darwinův původ druhů v ilustracích |
1950 | Vlastní životopis |
2006 | Môj život |
Žánry autora
Literatura světová Náboženství Literatura naučná Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy Filozofie
Štítky z knih
pravěk životopisy, biografie Galapágy příroda přírodní vědy darwinismus Jižní Amerika Charles Darwin dějiny lidstva výpravy a expedice
Darwin je 41x v oblíbených.