Vlastní životopis přehled

20.06.2021

Nejspíš nedokážu adekvátně vyjádřit, jak skvělá tahle kniha je. A to jsem vůbec netušila, že Darwin napsal autobiografii, dokud jsem kolem ní náhodou neprošla v knihovně! Ačkoli její existence vysvětluje, odkud naši vyučující pořád berou ty zábavné historky o Darwinovi; asi mi to mělo dojít.

I kdyby se autor neproslavil jako jeden z tvůrců současného světa, tahle knížečka by pořád byla zajímavá — a předpokládám, že by mohla sklízet úspěchy v oddělení humoristických povídek. Tak třeba vzpomínka na Darwinova léta v Cambridgi: „Jednou, když jsem odtrhl kousek kůry, spatřil jsem dva vzácné brouky a chytil jsem do každé ruky jednoho; v tom jsem však spatřil třetího, nový druh, jehož bych nebyl mohl oželet, a tak jsem strčil toho, kterého jsem držel v pravé ruce, do úst. Však běda! Brouk vystříkl jakousi pronikavě hořkou tekutinu, takže jsem ho musel vyplivnout a přišel jsem o něj stejně jako o třetího.“
Zajímavost samozřejmě nespočívá jenom ve vtipnosti. Sám Darwin píše, že by ocenil jakékoli poznámky o životě a práci svého dědečka, byť by byly nudné. Pozoruhodný je i prostě jako pamětník 19. století. Dosud mi pořádně nedošlo, že vyrůstal za napoleonských válek nebo že byl mladším současníkem romantiků (natož abych si ho představovala, jak se účastní pohřbu dragouna od Waterloo nebo jak čte ve školním okně Byrona...).

S jeho smyslem pro humor se pojí sebekritičnost a upřímná skromnost. Pokud o někom lze říci, že si autobiografií nestaví pomník, pak právě o Darwinovi. A jelikož vzpomínky zapisoval pro své děti, člověk má pocit, že sedí v jejich kruhu a slyší ho vyprávět. (Ano, je škoda, že jeho syn Francis zcenzuroval rodinné pasáže. Ale když jsem si je dohledávala v novějším anglickém vydání — kde jsou doplněné —, zjistila jsem, že to zdaleka nebyla jediná cenzura, kterou se na knížce někdo provinil. Kdosi ze soudruhů komunistů vypustil z českého vydání úplně celou kapitolu o náboženství.) A je vidět, že to byl soucitný, velkorysý gentleman milující svoji rodinu a ohleduplný ke svým kolegům i ke zvířatům.

První část, která zachycuje vzpomínky na dětství, školní léta a studium, mě bavila zdaleka nejvíc. Následuje plavba na Beaglu, jíž Darwin věnuje jen pár stránek, poněvadž jeho deník vyšel samostatně. Třetí část se zabývá jeho díly, pracovní metodou a osobností. Odtud jsem se konečně dozvěděla, jak to, že je „Původ druhů“ tak výborně a jedinečně (i na standardy velké vědecké práce!) podložený argumenty a umí odpovědět na každou námitku.
Jako celek je to rozhodně jedna z nejlepších knížek, které se mi dostaly do ruky (ostatně spolu „Původem druhů“ samotným) a naléhavě potřebuji vlastní exemplář. Poslední položka na seznamu „Za co děkuji panu Darwinovi“ teď zní: zpříjemnil mi večer před zkouškou z dějin biologie. :)