Vlastní životopis

13.09.2024

Prijemne cteni skromneho velikana. Je usmevne videt jej hodnotit "mentalni kvality" svych kolegu a znamych. Vetsinou velmi velkoryse, jednou vsak i velmi kulantne: "Jeho úsudek byl vynikající a celá jeho povaha vyrovnaná, ale nemyslím, že by někdo mohl říci, že měl mnoho původní geniálnosti." :)
Dobovy uvod (1951) jsem radeji preskocil.

09.02.2024

Nejprve k předmluvě. Ta, kterou zde zveřejnil jistý pan doktor, by se jistě vyjímala jako přednáška ve VUMLu. Nejchytřejší ze všech byli M + E, kapitalizmus od začátku zahnívající a dělníci vykořisťovaní. A pak se dostanete k samotnému životopisu a ten je lahoda. Darwin se v něm rozhodně nepovažuje za neomylného, působí skromně, ale je pracovitý a systematický.
Velkým plusem knihy je i jmenný rejstřík a vysvětlivky. Škoda, že se tato krátká kniha tak málo čte.

12.11.2021

K mému překvapení vynikající kniha, i když je stará, není vůbec suchopárná, Darwin podává svůj život s velkým nadhledem a porcí zábavy. Přiznám se, že první polovina knihy mě opravdu nadchla, ale její závěr, kde popisuje své různé kolegy z akademického prostředí, jsem trochu prozíval, protože jsem se v množství postav ztrácel. Nicméně celkově velmi povedená jednohubka a u mě tímto Darwin svojí upřímností, otevřeností a nedostatkem upjatosti velmi stoupnul.

20.06.2021

Nejspíš nedokážu adekvátně vyjádřit, jak skvělá tahle kniha je. A to jsem vůbec netušila, že Darwin napsal autobiografii, dokud jsem kolem ní náhodou neprošla v knihovně! Ačkoli její existence vysvětluje, odkud naši vyučující pořád berou ty zábavné historky o Darwinovi; asi mi to mělo dojít.

I kdyby se autor neproslavil jako jeden z tvůrců současného světa, tahle knížečka by pořád byla zajímavá — a předpokládám, že by mohla sklízet úspěchy v oddělení humoristických povídek. Tak třeba vzpomínka na Darwinova léta v Cambridgi: „Jednou, když jsem odtrhl kousek kůry, spatřil jsem dva vzácné brouky a chytil jsem do každé ruky jednoho; v tom jsem však spatřil třetího, nový druh, jehož bych nebyl mohl oželet, a tak jsem strčil toho, kterého jsem držel v pravé ruce, do úst. Však běda! Brouk vystříkl jakousi pronikavě hořkou tekutinu, takže jsem ho musel vyplivnout a přišel jsem o něj stejně jako o třetího.“
Zajímavost samozřejmě nespočívá jenom ve vtipnosti. Sám Darwin píše, že by ocenil jakékoli poznámky o životě a práci svého dědečka, byť by byly nudné. Pozoruhodný je i prostě jako pamětník 19. století. Dosud mi pořádně nedošlo, že vyrůstal za napoleonských válek nebo že byl mladším současníkem romantiků (natož abych si ho představovala, jak se účastní pohřbu dragouna od Waterloo nebo jak čte ve školním okně Byrona...).

S jeho smyslem pro humor se pojí sebekritičnost a upřímná skromnost. Pokud o někom lze říci, že si autobiografií nestaví pomník, pak právě o Darwinovi. A jelikož vzpomínky zapisoval pro své děti, člověk má pocit, že sedí v jejich kruhu a slyší ho vyprávět. (Ano, je škoda, že jeho syn Francis zcenzuroval rodinné pasáže. Ale když jsem si je dohledávala v novějším anglickém vydání — kde jsou doplněné —, zjistila jsem, že to zdaleka nebyla jediná cenzura, kterou se na knížce někdo provinil. Kdosi ze soudruhů komunistů vypustil z českého vydání úplně celou kapitolu o náboženství.) A je vidět, že to byl soucitný, velkorysý gentleman milující svoji rodinu a ohleduplný ke svým kolegům i ke zvířatům.

První část, která zachycuje vzpomínky na dětství, školní léta a studium, mě bavila zdaleka nejvíc. Následuje plavba na Beaglu, jíž Darwin věnuje jen pár stránek, poněvadž jeho deník vyšel samostatně. Třetí část se zabývá jeho díly, pracovní metodou a osobností. Odtud jsem se konečně dozvěděla, jak to, že je „Původ druhů“ tak výborně a jedinečně (i na standardy velké vědecké práce!) podložený argumenty a umí odpovědět na každou námitku.
Jako celek je to rozhodně jedna z nejlepších knížek, které se mi dostaly do ruky (ostatně spolu „Původem druhů“ samotným) a naléhavě potřebuji vlastní exemplář. Poslední položka na seznamu „Za co děkuji panu Darwinovi“ teď zní: zpříjemnil mi večer před zkouškou z dějin biologie. :)

06.05.2020

Kniha může být stará, může být vydaná v době supercenzury padesátých let, může být o biologii, vědě, která asi moc lidi nebere, když ji ale napíše člověk, který prožil zajímavý život a má co říci, je to úžasné čtení. Darwin je věcný, přitom vtipný a dostatečně sebekritický.
Tragikomický je předlouhý úvod, který zabírá 10 procent textu, v němž se Dr. Mikuláš Teich zoufale snaží napasovat Darwinovo učení na komunistické vnímání světa. Asi to musel udělat, aby kniha vůbec vyšla.
95 % (zatím 8 hodnocení s průměrem 80 %).
…
Tato škola jako prostředek pro mé vzdělání byla naprostým omylem. Po celý život jsem byl jedinečně neschopen ovládnouti jakýkoliv jazyk… …Velký důraz se kladl na učení lekcím z minulého dne nazpaměť. To jsem dokázal snadno a učíval jsem se zpaměti 40 až 50 veršům z Vergilia nebo Homéra, využívaje k tomu ranní bohoslužby v kapli. Toto učení však bylo úplně zbytečné, ježto jsem všechno zapomněl v osmačtyřiceti hodinách.
…
Jednou mi otec řekl k mému velkému zahanbení: »Nestaráš se o nic než o střílení, psy a chytání krys a uděláš hanbu sobě a celé rodině.«
...
Také jsem se zmínil, že mě dříve značně těšily obrazy a hudba. Ale teď již po mnoho let nevydržím přečíst ani jedinou řádku básní. Snažil jsem se v poslední době číst Shakespeara a zjistil jsem, že je tak nudný, že se mi z něho udělalo špatně.

30.12.2016

Docela zajimave cteni, dovite se neco i o Darwinovi jako cloveku, nejen ze je tvurcem evolucni teorie.

07.12.2014

Až na tu příšernou komunistickou předmluvu vynikající kniha. Čtenář má možnost poznat Darwina z trochu jiné perspektivy, než jak jej obvykle vnímá prostřednictvím školní výuky a několika vousatých portrétů. Dobrá ilustrace toho, že Darwin není zdaleka pouze tím člověkem, který napsal Původ druhů, ale měl i mnoho dalších profesních zájmů. Mimoto pobaví i jeho analýza vlastních charakterových nedostatků.