Obyvatelé přehled
Jakub Řehák
Básnická sbírka Obyvatelé je zalidněna přízraky, které se pohybují po ulicích současného města. S autorem prožijeme pouliční nepokoje, drobné denní katastrofy, tajemnou invazi, noční filmové natáčení v parku, zemětřesní, lásku i mnoho dalšího. Projdeme tajným průchodem z Prahy až do New Yorku. Ve své nové knize básník Jakub Řehák podvrací obraz reality, která nás obklopuje každý den. Obyvatelé obsahují vedle kratších textů i rozsáhlejší, panoramatické poemy o několika částech. Přitažlivé je napětí mezi Řehákovou surrealistickou obrazností a zdánlivě klasičtější formální podobou básní.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Obyvatelé. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Umíráš steskem během odpoledne
Za zmalátnělou zdí
Přístav Prahy
Planeta benzínu a garáží
Sluncem zmožený zpocený hlavonožec
Lidské moře se vzdouvá na náměstí
Cítíš jak praská pokožka chodníků
Na okamžik tě ústy pohltí rovnoramenný bůh
Sežvýká a vyplivne zpět
Do světa prázdných ulic
...kočky viděly záhyby zakázané čtvrti
Tvůj pocit: čas pracoval proti tobě
Nedojdeš dál než do koupelny
Kde leží naše budoucnost?
V bednách s jablky
Ve zboží zastaralého zahradnictví
Na zaprášené cestě jejího břicha
Budoucnost není napsána
Jen ustavičně vzniká
Veliká lednice bez vnitřností
Do níž odložíme nepotřebná střeva
(s. 66)
Nesdílím s Jakubem Řehákem takovou enormní fascinaci z města obecně, nicméně ze zobrazeného města v této sbírce žasnu.
Ulice, parky, činžáky, vozovny, křižovatky, výtahy, výlohy, pasáže, eskalátory, křižovatky (teď mě tak napadá, že je tahlencta sbírka docela dopravní!), ostrůvky, bary, zahrádky, sběrné dvory. Ale co o to, hlavní jsou obyvatelé a to teda různorodí! Od květinářek, číšníků zasažených bleskem či tajných správců k řidičkám tramvaje.
Některé básně mi (v nejlepším slova smyslu) připomínaly Kainara, v takové vyhrocenější formě. Ta úzkost z toho, co se mihne za dalším rohem. Jestli se tam náhodou nevyřítí člen gangu Adamantinos!
Neskutečná surrealistická obrazotvornost (příkladem za všechny „svlečená těla uložená do vyzývavých praček“). Naproti tomu výstavba jednotlivých básní ve velmi uspořádáná, což vytváří zajímavý kontrast. A ještě musím zmínit častý vjem barev, zejména stříbrná se ve sbírce mihotala od stránky ke stránce.
Sbírka je bohatě členěna (možná až moc), mohu použít tedy část repetitivního verše z prvního oddílu:
Tvůj pocit: jsi nabažen kvalitní poezií.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Obyvatelé v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 18x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 6x |
Tak jo, kde začít... O Obyvatelích by se dala napsat disertace a je dost pravděpodobný, že ji někdo do budoucna napíše, nebo dokonce, že už jí někdo zvesela smolí doma na kompu. Je toho (jako obvykle) strašně moc, hrne se to na vás ze všech stran, všude plno sraček, prachu a suti. Ten obrázek na obálce skorem vystihuje přesně Řehákovu poetiku. Směs všeho možnýho. Zvolna degradující a rozpadající se vnější i vnitřní svět. Jo, je to vlastně docela dobrý, a já mám Jakuba Řeháka rád a těším se na každou jeho sbírku a rád se k němu tu a tam vracím. Je v tom jeho rozevlátym a žvanivym stylu něco magickýho, něco pražskýho, něco měšťáckýho, co vás chytne za oholený koule a nepustí; něco, co je mi hrozně blízký a co mě jednak baví, ale druhak vlastně taky dost sere. Řehákovi básně jsou jak IPA od Matušky - skvělý, exkluzivní, ale po pár pivech ji už nechcete ani vidět. Je to neustálá ambivalence, neustálý přelevání pocitů; a to neumí každej. Řehák teda jo. A v Obyvatelích jde zas jako by o dům dál nebo o patro vejš, nebo je to o pivo víc... jak kdo chce. Nehodnotím. Doporučuju.