Oči modrého psa přehled
Gabriel García Márquez
Povídky ze souboru Oči modrého psa patří k raným Márquezovým dílům. Vznikly v letech 1947 až 1955 a vyšly dokonce až v roce 1974, sedm let po vydání autorova nejslavnějšího románu Sto roků samoty. I proto představují trochu jiného Márqueze, neboť náležejí k žánru fantastické prózy a je v nich patrný silný vliv surrealismu. Ve čtrnácti povídkách se čtenáři přestavuje složitý, mnohovrstevnatý svět, v němž sen koexistuje se skutečností, život se smrtí, přítomnost s minulostí, šílenství s racionalitou. Svazek vychází česky poprvé.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Ojos de perro azul, 1974
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oči modrého psa. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
Ačkoli se jedná o útlou knížečku, není vhodné jí přečíst za jedno odpoledne. Každá z povídek mě nutila k zamyšlení o tom, co tím autor chtěl říct.
Já a povídkové soubory máme obecně komplikovaný vztah, ale tady to nějak nesedlo celkově. Buď je vina v překladu, který mi např. oproti Medkovi přišel hodně suchý a bez šťávy, ale spíš obecně v tématu. Jak už zde bylo zmíněno v komentářích, jádro povídek je morbidní a depresivní, ale většinově bezúčelně, snad až na Ženu, která chodívá o šesté, kde se čtenář určité katarze dočká.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Oči modrého psa v seznamech
v Právě čtených | 8x |
v Přečtených | 138x |
ve Čtenářské výzvě | 38x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 83x |
v Chystám se číst | 42x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
surrealismus kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo
Část díla
- Druhé žebro smrti 1948
- Eva uvnitř kočky 1947
- Hořkost tří náměsíčníků 1949
- Isabelin monolog o tom, jak prší na Macondo 1955
- Jak černý Nabo nechal čekat anděly 1951
Autorovy další knížky
2006 | Sto roků samoty |
2008 | Láska za časů cholery |
2005 | Kronika ohlášené smrti |
1997 | O lásce a jiných běsech |
2005 | Na paměť mým smutným courám |
Márquez se ve svých ranných povídkách celkem zřetelně snaží tancovat na hranici mezi životem a smrtí. Spíš ale než na slavnostní melancholický waltz jsem se díval na cha-chu řízlou polkou a charlestonem. Dobře, chápu, že hranice mezi životem a smrtí může být docela tenká, někdy dokonce úplně zmizí, ale tady jsem nevěděl co si vybrat. Ať jsem se zaměřil na postavy, energii, děj, emoce, formulace, či myšlenku, vždycky jsem se ocitl v autu. Příliš experimentu, málo formy. Za zmínku stojí povídky : "Žena, která chodívá o šesté", "Jak černý Nabo nechal čekat anděly", nebo "Muž přichází v dešti". Tam jsem zavnímal autorem udávaný směr. Tam jsem se stal pozorným čtenářem. Jinde bohužel ne.