Duševní světlo přehled
Luule Viilma
Odpouštím si série
1. díl >
Kniha estonské lékařky a léčitelky nabízí čtenářům učení o duchovním rozvoji, která pomůže nejen vyléčit konkrétní onemocnění, ale i obnovit duševní rovnováhu a získat vnitřní klid. Luule Vilma je lékařka a léčitelka, která nabízí učení o duchovním rozvoji, které pomůže nejen vyléčit konkrétní onemocnění, ale i obnovit duševní rovnováhu a získat duševní klid. Je to první ze série osmi knih, v nichž autorka předává čtenářům své vědomosti o duši člověka.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Duševní světlo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Úžasná kniha od úžasné ženy. Doporučuji přečíst každému,kdo se chce dozvědět více sám o sobě,a to i o tom,co ukrýváme opravdu hluboko i sami před sebou.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Duševní světlo v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 33x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 13x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 6x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Duševní světlo |
2010 | Zůstat anebo jít |
2005 | Beze zla v sobě |
2007 | Bolest ve tvém srdci |
2005 | Hřejivá naděje |
Knihu jsem si koupila v naději, že v ní najdu moudost a rozšířím své poznání, ale po přečtení tolika nesmyslů musím konstatovat, že autorka lidem může spíše uškodit, než pomoci. Autorka se domnívá, že "vidí", avšak bohužel se stala obětí klamu. Zde uvádím několik autorčiných tvrzení, které vám snad pomohou se rozhodnout, jestli vám koupě takové knihy stojí za to:
Nemocný člověk vyzařuje do svého okolí negativitu, a tím působí zlo druhým. (str. 9)
Nemoc si člověk způsobuje sám. Je to důsledek. Příčinou byla negativní myšlenka. (str. 9)
To, že člověk, když udělá něco špatného, upadne a zlomí si kost, je jen drobný trest za drobný přečin. A to měl štěstí, že trest následoval ihned. Za velký hřích přichází odplata později, někdy až v dalším životě. (str. 15)
Kdo si stěžuje na svůj těžký osud, nechť si uvědomí, že to je vykoupení za hříchy minulého života. (str. 15)
Někdo onemocněl a já z toho mám úzkost, je mi hrozně. - Odpouštím nemocnému, že mi svou nemocí způsobil bolest. Někdo zemřel. - Odpouštím zemřelému, že mi svou smrtí způsobil bolest. (str. 16)
Co dělat, abychom se vyhnuli stresům? Odpustit předem! (str. 20)
Víte, co je to zdraví? Já mám dojem, že nevíte. Proč to říkám? Kdybyste to věděli, nebyli byste nemocní. (str. 24)
Každé tělo, které umírá, pociťuje blaho. (str. 29)
Hodnotíme trestný čin a to je špatně, neboť trestný čin nikdy není spáchán jednostranně. Velké množství viditelných i neviditelných faktů může při hodnocení silně ovlivnit naše závěry. Například: zavražděný byl sám v minulém životě vrahem a nyní za to podle zákona karmy zaplatil. Nebo svým strachem, že bude zavražděn, k sobě vraha přitáhl. (str. 32)
Čím větší je člověk, tím větší překážka. Ten, kdo před sebou valí velkou kupu malých trápení, za kterou ho ani není vidět, ještě není velký. (str. 35)
Lítost, pokání, stížnosti, pláč, pocit viny, zoufalství a trestání sebe sama a tak dál situaci pouze zhoršují. (str. 36)
Člověka, který má těžký život, netřeba litovat. Je třeba ho naučit prosit za odpuštění za to, že udělal někomu něco špatného. (str. 41)
To, že si člověk nepamatuje předcházející životy, a proto odmítá možnost znovuzrození, se děje proto, že duchovní znečištění člověka vymazává paměť. Pamatovat si je schopna jedině čistá duše. (str. 41)
Je-li člověk nemocný od hlavy k patě, spočívá příčina v tom, že neumí ani odpouštět, ani prosit za odpuštění. (str. 61)
Neexistuje dobré, neexistuje špatné, vše prostě existuje ve svém projevu dobrého a špatného. (str. 88)
Tělo dítěte se vytváří pohlavním stykem. (str. 89)
Když duch přichází v okamžiku spojení pohlavních buněk, což se děje několik hodin po souloži, rodiče obvykle už spí. Duch neví, že člověk ve dne pracuje a v noci spí. Vidí, že ho nikdo nečeká, nevolá, setkává se s němou lhostejností a prvními stresy - nečekají na mě, nechtějí mě, nemají mě rádi. (str. 90)
Matky se často urážejí, když jim říkám, že stres dítěte je z toho, že nebylo plánované. (str. 91)
Porodní asistentko, drahoušku, když Vám srdce napoví, že porod probíhá nenormálně, že je potřeba nějak pomoci, tak největší pomoc, kterou můžete poskytnout, je, že řeknete dítěti, se kterým neuměla správně komunikovat matka: “Milé dítě, přijď! Pojď, alespoň kvůli mě. Protože já tě mám ráda a chci tě přijmout zdravé do tohoto překrásného světa. Všechno bude dobré!” (str. 94)
Vězte, že mnohé děti se zachránili před smrtí díky duševní dobrotě, kterou na dítě zaměřila porodní asistentka. (str. 94)
Děti nové doby chtějí přijít na tento svět bez stresů, aby přistoupily k plnění svého životního úkolu, a ne aby musely napravovat chyby rodičů. Všechny obavy, strachy, zkreslené představy, přepracování, přání a tak dále vyvolávají u ducha neochotu přijít do atmosféry stresů, jelikož ví, že všechny city a představy rodičů přejdou na něho. Tyto lekce se moudrý duch již naučil a přijít si je znovu opakovat nemá smysl. (str. 110)
Obracím se k ženám, které neúspěšně čekají na těhotenství. Nahlédněte do své duše a udělejte si samy pro sebe poctivý závěr. Vždyť je to štěstí, že zatím nemáte dítě, neboť duch Vašeho dítěte je natolik moudrý, že zůstává v očekávání a vychovává ducha své matky a otce, protože chce být plnohodnotný. (str. 111)
V zásadě je tomu tak, že když dítě při porodu neudrží a nezvedá hlavičku, nefixuje očima oči matky, má stres ze strachu. (str. 155)
Dobře vám rozumím, vždyť umím číst myšlenky, ale vidím i to, co se nachází za myšlenkami, vidím příčinu a důsledek. (str. 175)
V duši ženy se nachází pramen lásky, v mužské duši chybí. (str. 182)
Když žena neumí vést domácnost ženským způsobem, začínají vznikat takzvané ženské choroby. (str. 195)
Astrologie se stala módní záležitostí a předmětem ironických poznámek, přestože by měla být považována za vědu, kterou učí ve škole a která pomáhá každému žít. (str. 205)
Osmnáct let jsem pracovala jako gynekolog a porodník. V roce 1991 jsem si otevřela soukromou praxi. Po třech měsících jsem absolvovala patnáctidenní kurz parapsychologie. Tím začal citelný obrat v mém životě. Po dalších třech měsících se ukázalo že vidím. (str. 207)
Posledních osm let, už v jiné práci, jsem dělala svým kolegům, kteří měli materiální zájmy a strachy, mnoho problémů a byla jsem neucena tradiční medicíny zanechat. (str. 207)