Odveta přehled

26.03.2022

Když jsem ve středu před třemi dny z výšky 192 m sledoval z horní plošiny vysílače Olympiaturm město, velikostí srovnatelné s Prahou, cvakal zrcadlovkou do všech stran a dole pod sebou pozoroval areál olympiády, vzpomněl jsem si na Spielbergův film Mnichov, a hned v pátek po návratu se pustil do četby. Pomsta ve stylu oko za oko, zub za zub, vražda za vraždu, je tu popsána velice zevrubně, skoro polopaticky, občas až monotónně, ale s přesvědčivě znázorněnou přeměnou odhodlaných mstitelů v unavené a pochybující štvance. Izrael – svérázný a jedinečný stát, pro jehož politiky byli, a stále jsou, jeho lidé vždy na prvním místě. Kromě spletitého pátrání a nebezpečných akcí agentů autor popisuje i vztahy uvnitř izraelské společnosti a také křehkou pozici tohoto kousku země přeplněného historií, nuceného nepřetržitě obratně lavírovat mezi velmocemi, a to za stálého nepřátelství nejen všech svých sousedů, ale i většiny levicových i pravicových aktivistů po celém světě.
85 % (zatím 26 hodnotících s průměrem 88 %).
…
„Piloti bombardovacích letadel se nemusí koukat vpravo vlevo,“ říkával Carl, „a dělostřelectvo se taky nemusí koukat vpravo vlevo. Dokonce se můžou i splést. Ale my nesmíme.“
Avner a Hans chápali, jak to myslí, ale Stevea a Roberta to jenom popouzelo. „Proboha,“ říkával Robert, „když mechablim vyhodí do vzduchu autobus plný židovských dětí, mají z toho škodolibou radost. Postřílejí samopalem těhotné Židovky a jsou na to pyšní. A nedělají to omylem; jdou po ženách a dětech schválně. Schválně, proboha! Tak o čem to tady furt žvaníme?“...