Oheň přestal plápolat přehled
Irena Eliášová
První historický román psaný romskou autorkou. Jeho děj je situovaný do 18. století a odehrává se na Slovensku, v rodném kraji autorky. Příběh je vymyšlený a popisuje osud čtyř generací Romů od 18. století do roku 1900.
Literatura česká Historické romány
Vydáno: 2019 , LampaOriginální název:
E jag preačhiľa te labol, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oheň přestal plápolat. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Oheň přestal plápolat v seznamech
v Přečtených | 1x |
Autorovy další knížky
2013 | Listopad |
2014 | Slunce zapadá už ráno. Sborník současné ženské romské prózy |
2019 | Krajina našich slov 2019 / Landschaft unserer Worte 2019 |
2008 | Naše osada |
2019 | Oheň přestal plápolat |
doslova husté čtení...v rámci "romského" období...autorka podala několikagenerační výpověď, v podstatě historickou fresku z pohledu Romů... Jednoduchým jazykem se snažila postihnout toho co nejvíc...tradice, soužití v komunitě, v táboře... Jak se střídají panovnící (Marie Terezie to začla), tak se střídají postihy a represe. Soužití Slováků, Maďarů a Romů má trhliny. Čím dál hlubší. A trhliny jsou i mezi romy navzájem..Olaši, čeští a polští Romové se s těmi slovenskými kolikrát utkají doslovně na nože. A co teprve vztah a láska bílého a cigánky ? či naopak ? může to dopadnout dobře ? dá se to vůbec v těchto dobách přežít ?
Dá se vůbec přežít ? příběh začíná starou Fánou, vědmou, která přichází se svjí tlupou na SLovensko...dále v hlavních rolích vystupují její děti a její rod... až poslední z nich, Rézi druhá, dokáže přežít i holokaust. S její šancí na nový začátek příběh končí.
DOzvídáme se spoustu o životě Romů...vztahy partnerské, rodičovské,svatební i pohřební zvyky. Samozřejmě nechybí bylinky, čáry, věci mezi nebem a zemí. Spousta bolesti, smrti, ale i života a naděje. Vše psáno trochu z rychlíku, velmi nahuštěné (jak už jsem zmínila ze startu :)) asi díky tomu, kolik toho autorka chtěla zaznamenat do této útlé knížky, halda jmen je taky docela matoucí.
Dojem trochu kazí velmi jednoduchý styl psaní, občas docela krkolomný sloh, a pak něco, za což pravděpodobně autorka nemůže - spíše korektor - pravopisné chyby, občasné záměny jmen a chybějící písmenka ve slovech (registrovala jsem hlavně v poslední čtvrtině knihy). Celkově však hodnotím jako velmi dobré, už jen za to, jaký kus práce autorka pro své lidi udělala.