Ohnice přehled

03.09.2024

A ani Orten mě příliš neoslovil. Možná se časem dostanu do bodu, kdy už mě budou zajímat jen populárně naučné knihy o psychologii a pedagogice a přírodní vědy.

*

První báseň
Na paměť mléka crčícího
a rorýsů a borovic
a chleba, jenž se nepřejídá,
a hněvu, který ticho hlídá,
narovnej hřbet, má malá kniho,
a dýchej z plných plic.

Vezmi si mě a nech mne dýchat
o chvíli déle, než smím žít,
vyprávěj dětem o svobodě
a řekni rtům o čisté vodě
a lukám, kde jsou písně cikád,
když šero padá na pažit.

Citlivá chůze, procházení
okolo plotů, řek a míst,
kde bolí každé prudší slovo,
kde poddávám se nad olovo,
do ohně mizím, do kamení,
abys už mohla číst.

Snad někdo přijde, samotinký,
naplněn spásou po okraj.
Barvínky spí a jejich barvy
můj tichý západ sladce barví.
Já ležím navždy u maminky,
kde je má zem, můj kraj.

Kde končí svět. Kde začíná se.
Kde vichr vichří hlas,
až zvedne se a píseň vydá,
zatímco smrt mu napovídá
o životě, jímž počne zase
zpívati boleráz.

Na paměť mléka crčícího
ze skal až do konvic,
na paměť biče, který šlehá
tam, kde je něha, kde je něha,
narovnej hřbet, má malá kniho,
a dýchej z plných plic.

11.06.2023

Básnickou sbírku Ohnice jsem četla kdysi na vysoké škole, ale jelikož mám hlavu děravou, tak jsem si z této sbírky příliš mnoho nezapamatovala. A tak jsem se do ní pustila nyní znovu. (V tomto směru to Formou a hlavně obsahem je tato sbírka dost nelehká ke čtení. O to víc musím smeknout před tím, že něco tako hutného a silného dokázal Jiří Orten vytvořit v tak mladém věku. Nebudu tvrdit, že jsem všem básním této sbírky rozuměla, protože prostě nerozuměla. Chybu hledám hlavně u sebe a ve své určité neschopnosti se na některé básně vnitřně napojit a rozumově ani emocionálně pojmout, co básník sděluje. Od toho se také odráží mé hodnocení - to je však beze sporu ryze subjektivní. A určitě bych nerada, aby to vyznělo tak, že Ohnice je špatná sbírka a nestojí za přečtení. Protože opak je pravdou. Určitě za pozornost stojí a moc ji doporučuji vyzkoušet. A prostě sami uvidíte, jak vám to bude sedět a jak tomu budete schopni porozumět.
básně jsem velmi niterní, autor v nich vyjadřuje melancholii, bolest, strach - to vše vychází z dobových reálií, v nichž Orten vyrůstal a žil. Stín války a protižidovské útlaky se těžce promítají do Ortenova života a to pak do této sbírky. Básník užívá hodně metafor, náznaků - spousta věcí je ukryta mezi řádky. Snad právě proto byly pro mne některé básně hůř srozumitelné. nicméně to nemění nic na tom, že Orten užívá krásného květnatého jazyka, krásných obratů, jejichž význam občas bolí.
Celkově dávám 3 hvězdy, ale dáno je to hlavně mnou a tím, jak jsem bojovala s porozuměním. A asi jsem taky ne vždy byla úplně naladěna na to číst tak deprimující poezii. Pořád ale mám v sobě dost respektu, úcty a obdivu, jak v mladém věku dokázal Orten vyjádřit tak mnoho a tak silně.
P.S. Nejsem si nyní jista, jestli můj komentář aspoň trochu dává smysl, ale snad jo... lépe to neumím.