Olga Havlová a ty druhé přehled
Marta Marková-Kotyková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457476/mid_olga-havlova-a-ty-druhe-mOa-457476.jpg
4
6
6
"ženy ve vnitřní emigraci". Ženy, které v této knize vypráví: Věra Čáslavská, Olga Havlová, Vlasta Chramostová, Eva Kantůrková, Božena Komárková, Eda Kriseová, Augusta Skálová, Anna Šabatová, Ruth Tosková.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Olga Havlová a ty druhé. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Vybrala jsem si tuto knihu do čtenářské výzvy na pozici kniha o významné osobnosti a zde jich lákavě bylo několik. Těšila jsem se ještě víc, když jsem pochopila, že jde o rozhovory po sametové revoluci s ženami, které byly aktivní. Nicméně mě kniha nenadchla a kladu si otázku, zda je to tím, že mi nesedl autorčin styl nebo, že je ta doba se svými radostmi i starostmi již daleko?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Olga Havlová a ty druhé v seznamech
| v Přečtených | 11x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Mé knihovně | 2x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 1996 |  Olga Havlová a ty druhé |
| 1993 |  Mýtus Milena. Milena Jesenská jinak |
| 1998 | Femina - Portréty českých žen |
Pro mě objevný termín "ženský člověk" jsem v této knize objevila. A mnoho dalších objevů, opravdu stojí za přečtení. Moc humorů v ní není, ale jeden takový vzácný odstavec (manželský) ocituju:
(je od Vlasty Chramostové)
Naše manželství je ideální zápas. Jak říkáme: hluboce spolu nesouhlasíme, ale zato už třicet let. Život se nevejde do dotazníku, natož do nějakých zjednodušených rubrik. Po prvém manželství jsem se rozvedla. Pak jsem měla krásné soužití s mužem, s nímž jsem měla syna. Nikdy jsme se nevzali a i se svým dnešním mužem jsme žili dvanáct let, než jsme se nechali oddat. Nedám na papíry, razítka a úřad. Teprve v sedmdesátých letech, když bylo nejhůř, nám jedna přítelkyně domluvila: "Vy musíte mít s tím režimem alespoň něco v pořádku, měli byste mít v legitimaci, že jste muž a žena. Protože až půjdete jeden druhého do vězení navštívit a ponesete buchty, nepustí vás tam." Tak z těchto, jak říká můj muž, velmi nízkých pohnutek, konkrétních a účelových, jsme se vlastně vzali. "Až bude po válce," říkal vždycky, "půjdeme na Ovocňák, kde je soud pro rozvody, a tam mi to každý uzná." I v nemocnici mu říkali, "prosím vás, jak to, že vy, ve svém věku, máte už třetí mozkovou příhodu?" Můj muž na to jen sakrasticky odpovídal, "No, tak máme normalizaci, a znáte moji ženu..."