Omyl přehled
Antonis Samarakis
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86179/bmid_omyl-65e48870a266d.jpg
5
8
8
Román řeckého spisovatele (* 1919), jehož dílo bylo poctěno cenami doma i v zahraničí, vyjadřuje metodou detektivní prózy ovzduší policejního státu, založeného na podezírání, nejistotě a násilí. Kniha byla přeložena do třiceti jazyků a zfilmována. 01-085-81
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Omyl. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Naprosto geniálně napsaná kniha, která pojednává podobně jako 1984 nebo jiné distopické knihy o hrůzách, nejistotě a podezíravosti. Omyl pojednává o poněkud realističtičtější formě totalitního režimu, který hrozil Řecku v době, kdy jej Samarakis psal. Kniha krásně poukazuje na nefunkčnost a neudržitelnost nesvobodných režimů. Lidskost a humanismus je silnější než kterýkoli režim.
Knížka se ke mě dostala úplnou náhodou, ale se Samarikisem se rozhodně jen tak nerozloučím.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1970 -
Grand Prix de Littérature Policiere
(Romans Etrangers)
Kniha Omyl v seznamech
| v Přečtených | 12x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Omyl
Geniální. Výborně vystižená obludnosti profízlovaného státu.
I to, že postavy nemají jména, ale hlavními postavami jsou vyšetřovatel, manažer, on, šéf atd. působí skličujícím a odosobněným dojmem.
Obyčejná situace: v kavárně mu někdo šlápne na nohu, on tomu neznámému vyhubuje a vzápětí ho za to zatknou agenti Zvláštního oddělení jakožto nepřítele státu. Druhý den ho veze vyšetřovatel a manažer na Ústředí do 910 km vzdáleného hlavního města. Během cesty se porouchá auto, manažer zajišťuje opravu a vyšetřovatel s ním mezitím jde na neformální procházku.
Vše je vyprávěno nejdřív chronologicky, ale pak se začne skákat v čase tam a zpět, převypráví se totéž z pohledu jiné postavy (čteme ty samé odstavce, stejné slovo od slova, ale pak se najednou přehodí výhybka, a...) a nám dochází, že to vlastně není totéž a že vše je trochu jinak, a po jiném skoku v čase ještě zase jinak. Postupně se odkrývá, co kdo komu tají nebo předstírá a proč, a ukazuje se skoro až kafkovská absurdita a nesmyslnost státní mašinerie. Ano, Kavkův Proces mi mnohokrát vytanul na mysli, stejně jako i různé antiutopie.