Nové komentáře u knih Antonis Samarakis
Omyl
„Geniální. Výborně vystižená obludnosti profízlovaného státu.
I to, že postavy nemají jména, ale hlavními postavami jsou vyšetřovatel, manažer, on, šéf atd. působí skličujícím a odosobněným dojmem.
Obyčejná situace: v kavárně mu někdo šlápne na nohu, on tomu neznámému vyhubuje a vzápětí ho za to zatknou agenti Zvláštního oddělení jakožto nepřítele státu. Druhý den ho veze vyšetřovatel a manažer na Ústředí do 910 km vzdáleného hlavního města. Během cesty se porouchá auto, manažer zajišťuje opravu a vyšetřovatel s ním mezitím jde na neformální procházku.
Vše je vyprávěno nejdřív chronologicky, ale pak se začne skákat v čase tam a zpět, převypráví se totéž z pohledu jiné postavy (čteme ty samé odstavce, stejné slovo od slova, ale pak se najednou přehodí výhybka, a...) a nám dochází, že to vlastně není totéž a že vše je trochu jinak, a po jiném skoku v čase ještě zase jinak. Postupně se odkrývá, co kdo komu tají nebo předstírá a proč, a ukazuje se skoro až kafkovská absurdita a nesmyslnost státní mašinerie. Ano, Kavkův Proces mi mnohokrát vytanul na mysli, stejně jako i různé antiutopie.“... celý text
— meluzena
Omyl
„Naprosto geniálně napsaná kniha, která pojednává podobně jako 1984 nebo jiné distopické knihy o hrůzách, nejistotě a podezíravosti. Omyl pojednává o poněkud realističtičtější formě totalitního režimu, který hrozil Řecku v době, kdy jej Samarakis psal. Kniha krásně poukazuje na nefunkčnost a neudržitelnost nesvobodných režimů. Lidskost a humanismus je silnější než kterýkoli režim.
Knížka se ke mě dostala úplnou náhodou, ale se Samarikisem se rozhodně jen tak nerozloučím.“... celý text
— MikulášV
