Oneskorené reportáže přehled
Ladislav Mňačko
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/254715/bmid_oneskorene-reportaze-HQ0-254715.jpg
4
122
122
Populárny spisovateľ Ladislav Mňačko, dnes už dobre známy i za našimi hranicami, autor protifašistického románu Smrť sa volá Engelchen, autobiografických poviedok Marxova ulica, reportáží Ja, Adolf Eichman, Kde končia prašné cesty a iných, prihovára sa tentoraz čitateľom prózami, ktoré sa časové viažu na minulosť — dávnu i menej dávnu - a sú ostro namierené proti porušovaniu socialistickej zákonnosti a morálky. Sú to zväčša smutné príbehy, no pri všetkej tragike z mnohých vystupuje nezlomná vôľa a životný optimizmus ľudí, ktorí pri svojej statočnej práci alebo v bežnom úsilí po troche šťastia natrafili na nepochopenie, sebectvo, karierizmus, zbabelosť. Neboli to maličkosti: zničený osud, rozvrátená rodina, pocit bezmocnosti voči bezpráviu, skorumpovanosti, svojvôli, a predsa sa nenechali zlomiť, bojovali za svoju občiansku a komunistickú česť, sú živým výkričníkom, že proti bezpráviu sa treba postaviť, že je to vecou každého znáš, neslobodno už nikdy mlčať a zbabelo sa prizerať, keď sa nám pred očami odohráva nespravodlivosť, krivda. Mnohí podľahli, bola to pre nich príliš veľká zaťažkávajúca skúška, podľahli fyzicky či psychicky, no máme tu celý rad postáv, či už riaditeľa mlynov zo Záhrady utrpenia, inžiniera z Kádrovej legendy, Kláru z rovnomenného príbehu, alebo bývalého partizána z prózy Svedok, ktorí sa nevzdali, nesklonili hlavy, pretože pevne verili v svoje ideály, presahujúce ich osobný život, komunistické ideály o vytvorení novej spoločnosti, za ktoré nám všetkým treba bojovať. Áno, je to chmúrna kniha, autor v nej sústredil veľa z toho zlého, čo nám kedysi bránilo ísť vpred, no tým, že sa zameral len na záporné javy našej nedávnej minulosti, chce dosiahnuť, aby sa nikdy neopakovali.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oneskorené reportáže. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (26)
(SPOILER) Po devatenácti letech jsem si tuto slavnou a kdysi velmi třaskavou knihu přečetl celou. Z jedenácti reportáží se mi nejvíce líbí poslední a nejrozsáhlejší, tj. Svědek (5 hvězdiček). Bývalý slovenský fašistický voják a následně sovětský partyzán, respektive čs. voják, se dávno po válce zmínil o zastřelení dvou civilních osob na okupované Ukrajině. Učinil to jenom proto, aby těmto smrtelně postřeleným osobám zkrátil trápení. Na konci padesátých let byl kvůli tomu označen za vraha, přičemž se zapomnělo na jeho zásluhy v odboji (na druhou stranu navíc přešel pod otřesným dojmem zmíněné popravy) i v následném civilním životě. Čtyřmi hvězdičkami oceňuji reportáže/povídky Zahrada muk, Kádrová legenda, Kolejnice, Úsměv, zatímco zbývajícím šesti uděluji lepší tři hvězdičky. Zahrada muk je snad nejotřesnější, poněvadž v podstatě zcela nevinnému řediteli mlýnů hrozil i trest smrti (sic!). Kádrová legenda je svým obsahem asi nejexotičtější, protože hlavním hrdinou je syn rumunského kapitalisty, jenž se dal do věrných služeb komunistickým režimům (nicméně jeho původ mu občas velmi překážel). Hrdinové řady povídek dělali dobře svoji práci, avšak měli smůlu v kapitalistickém původu, v bezohledném politickém funkcionáři, případně jejich jméno připomínalo nějakého zločince, někdy tohle všechno dohromady. Řada reportáží se točí okolo různých staveb socialismu, tj. přehrad, železnic, továren. Bohužel, některé z líčených nešvarů se dějí i v dnešní době. Zejména se to týká byrokratických nesmyslů v různých oblastech hospodářství. Dokonce i dnes může být kvalitní člověk šikanován nebo zničen z toho důvodu, že se někomu znelíbil, někomu překáží apod. V určitém smyslu tedy Mňačkovy opožděné reportáže považuji za nadčasové.
Silné a smutné čtení 11 povídek z období kultu osobnosti, politických čistek, nadšeného budování socialismu na Slovensku. Po procitnutí z revolučního nadšení byl Mňačko nekompromisním kritikem tehdejšího režimu, jeho knihy končili v trezoru. Kniha Opožděné reportáže se dá přirovnat k povídkám Solženicina.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Oneskorené reportáže v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 181x |
| ve Čtenářské výzvě | 14x |
| v Doporučených | 11x |
| v Knihotéce | 143x |
| v Chystám se číst | 47x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
slovenská literatura 50. léta 20. století komunismus společensko-politická publicistika reportáže publicistikaČást díla
Diár
1963
Dvaja kamaráti
1963
Kádrová legenda
1963
Klára
1963
Koľajnice
1963
Autorovy další knížky
| 1968 |  Agresori |
| 1968 | Ako chutí moc |
| 1997 | Někdo mě chce zabít |
| 1994 | Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
| 1966 | Jizvy zůstaly |
Kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo se jako historik chce zabývat 50. lety minulého století u nás, i ten, komu rodiče a prarodiče vykládají, jak ten minulý režim byl vlastně fajn. Pokud někdo pořád neví, proč nebyl, tady najde odpověď. Ale pozor, není to příjemné čtení.