Oneskorené reportáže přehled
Ladislav Mňačko
Oneskorené reportáže patria medzi najvýznamnejšie prozaické diela v slovenskej literatúre. Po prvý raz vyšli v roku 1963 a v istom zmysle otvárali novú etapu našej literatúry nielen v československom kontexte, ale aj európskom. Etapu úporného pokusu o pravdu. Nik pred Ladislavom Mňačkom tak drsne a rúhavo nepomenoval stav, v ktorom naša spoločnosť žila v päťdesiatych rokoch, nik tak dôrazne nerozptyľoval jedovatú hmlu, ktorá nás halila. Autorovo slovo sa tak stalo jedným z dôležitých katalyzátorov atmosféry, umožňujúcej odbojný zdvih nášho umenia, výrazný najmä na Slovensku, najplastickejšie na stránkach legendárneho týždenníka Kultúrny život. Kniha Oneskorené reportáže pôvodne vyšla takmer zároveň s celosvetovým publikovaním slávnej novely Alexandra Solženicyna Jeden deň Ivana Denisoviča a dodnes ostáva jedným zo svetlých kamienkov hľadania pravdy v našej literatúre. Nové vydanie Mňačkovej zásadnej knihy je nielen pripomenutím skvelého autora, ale aj snahou o oživenie našej pamäte.... celý text
Literatura světová Povídky Literatura slovenská
Vydáno: 2017 , EurópaOriginální název:
Oneskorené reportáže, 1963
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oneskorené reportáže. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (26)
(SPOILER) Po devatenácti letech jsem si tuto slavnou a kdysi velmi třaskavou knihu přečetl celou. Z jedenácti reportáží se mi nejvíce líbí poslední a nejrozsáhlejší, tj. Svědek (5 hvězdiček). Bývalý slovenský fašistický voják a následně sovětský partyzán, respektive čs. voják, se dávno po válce zmínil o zastřelení dvou civilních osob na okupované Ukrajině. Učinil to jenom proto, aby těmto smrtelně postřeleným osobám zkrátil trápení. Na konci padesátých let byl kvůli tomu označen za vraha, přičemž se zapomnělo na jeho zásluhy v odboji (na druhou stranu navíc přešel pod otřesným dojmem zmíněné popravy) i v následném civilním životě. Čtyřmi hvězdičkami oceňuji reportáže/povídky Zahrada muk, Kádrová legenda, Kolejnice, Úsměv, zatímco zbývajícím šesti uděluji lepší tři hvězdičky. Zahrada muk je snad nejotřesnější, poněvadž v podstatě zcela nevinnému řediteli mlýnů hrozil i trest smrti (sic!). Kádrová legenda je svým obsahem asi nejexotičtější, protože hlavním hrdinou je syn rumunského kapitalisty, jenž se dal do věrných služeb komunistickým režimům (nicméně jeho původ mu občas velmi překážel). Hrdinové řady povídek dělali dobře svoji práci, avšak měli smůlu v kapitalistickém původu, v bezohledném politickém funkcionáři, případně jejich jméno připomínalo nějakého zločince, někdy tohle všechno dohromady. Řada reportáží se točí okolo různých staveb socialismu, tj. přehrad, železnic, továren. Bohužel, některé z líčených nešvarů se dějí i v dnešní době. Zejména se to týká byrokratických nesmyslů v různých oblastech hospodářství. Dokonce i dnes může být kvalitní člověk šikanován nebo zničen z toho důvodu, že se někomu znelíbil, někomu překáží apod. V určitém smyslu tedy Mňačkovy opožděné reportáže považuji za nadčasové.
Silné a smutné čtení 11 povídek z období kultu osobnosti, politických čistek, nadšeného budování socialismu na Slovensku. Po procitnutí z revolučního nadšení byl Mňačko nekompromisním kritikem tehdejšího režimu, jeho knihy končili v trezoru. Kniha Opožděné reportáže se dá přirovnat k povídkám Solženicina.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Oneskorené reportáže v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 181x |
ve Čtenářské výzvě | 14x |
v Doporučených | 11x |
v Knihotéce | 142x |
v Chystám se číst | 47x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
slovenská literatura 50. léta 20. století komunismus společensko-politická publicistika reportáže publicistikaČást díla
Diár
1963
Dvaja kamaráti
1963
Kádrová legenda
1963
Klára
1963
Koľajnice
1963
Autorovy další knížky
1968 | Agresori |
1968 | Ako chutí moc |
1997 | Někdo mě chce zabít |
1994 | Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
1966 | Jizvy zůstaly |
Kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo se jako historik chce zabývat 50. lety minulého století u nás, i ten, komu rodiče a prarodiče vykládají, jak ten minulý režim byl vlastně fajn. Pokud někdo pořád neví, proč nebyl, tady najde odpověď. Ale pozor, není to příjemné čtení.