Opovážení přehled
Karel Šiktanc
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428684/bmid_opovazeni-w9a-428684.JPG
4
14
14
Nejnovější básnické zachycení uplývajícího času a pomíjejícího světa autorova mládí vychází pod mnohoznačným názvem Opovážení a zahrnuje verše z let 2018–2019. Jako v předchozích sbírkách i tentokrát probleskuje lehkou nostalgií vždy paprsek smířlivého okouzlení a moudrého životního optimismu. Na obálce a frontispisu je kniha vyzdobena reprodukcemi děl básníkova již zesnulého přítele Bohdana Kopeckého.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Opovážení. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Při čtení jsem myslel na pozdní sbírky Seifertovy. Delší báseň zachycující situaci světa v nějakém bodě, některé verše odsazené, klid pozorovatele, smysl pro nevšednost detailu. To vše mi ho připomínalo. Šiktanc spojuje části v celek živě, neotřele, s klidem starého člověka, ale hravostí mladého. A kde je třeba, zazní i rým – prostý jak z říkanky, ale účinný v kontrastu, jako podtržítko.
Související novinky (1)
Santa Lucia a dalších 2 040 eknih zdarma
29.05.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Opovážení v seznamech
| v Přečtených | 16x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1990 |  Adam a Eva |
| 1962 | Heinovské noci |
| 1990 |  Český orloj |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 2000 | O dobré a o zlé moci |
Neumím popsat slovy ten krásný pocit, který jsem při čtení měla.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Pravé poledne
Zahradnictví pana Štursy, mírně do vrchu,
liduprázdné.
Někam vzhůru kamenné schody
v korejtku na útěku voda.
Vřískl hmyz. Krajina osaměním zhrublá
v tom tichu obšírném, v tom parném halabala
jak by jí odléhalo
šeptem řečnění květin,
svatý pokoj.
Jasmíny úplně donaha,
kordóny do půl pasu.
Být někdy hrozná námaha.
A být si málo času.
Nic nechci. A pořád mi to chodí naproti:
to věčné dokořán, od pantu k pantu,
to boží zpaměti,
ten dávno rozmalovaný obraz,
bez šifry, bez rámu, takže ty kolóry,
ty svaté barvičky zbůhdarma tečou bůhvíkam.
A nejdou mi z hlavy.
Pravé poledne.
Pan Štursa vyšel ze skleníku,
na kramli u vchodu věší nový věnec.
Ve vsi za mnou zčistajasna křik.
Nějaké dítě skrz slzy:
To není žádná pravda!