Klub nenapraviteľných optimistov přehled

předevčírem

(SPOILER) Klub nenapravitelných optimistů je literární mistrovské dílo, které psal autor více než 6 let.

Nebyla to láska na první pohled, ale láska postupná. A i když celý příběh protkává smutek, je nádherně napsaný (a přeložený).

V knize sledujeme rozmezí let 1959-1964 a vypráví 12-ti až 17-ti letý Michel Marini, student jednoho pařížského lycea, který se spřátelí s několika emigranty z východu a stane se členem jejich šachového Klubu.

Igor, Leonid, Imre, Tomasz či Pavel (a další) pocházejí všichni z komunistických režimů a nesou si v sobě bolestnou minulost. V Klubu se scházejí, aby společně popili a zahráli šachy. Je to místo, kde se všichni cítí dobře. Až na Sašu - emigranta, kterého všichni vyhánějí, obestírá ho velké tajemství, to ale Michelovi nechce nikdo prozradit.

Michel sám má plnou hlavu starostí, kromě toho, že mu nejde matika, se jeho starší bratr rozhodl odejít do války v Alžírsku, mezi rodiči jsou velké sváry, jejichž kořenem je odlišný sociální původ otce a matky a odlišný politický názor jejich rodin.

Michel najde nejdříve spřízněnou duši v Cécile, dívce svého bratra, která je mu skvělou kamarádkou, ale věci s bratrem se velmi komplikují.

Michel miluje knížky a filmy, pořád čte, fotí snímky a jednou se chce stát fotografem. Jednoho dne potká i lásku svého života, ale je to opět všechno zamotané, radí se se členy Klubu, kteří za sebou mají neuvěřitelné věci a hodně se radí i se Sašou, jehož příběh nenávisti proti němu je na konci rozmotán.

Moc se mi líbilo použití šachů, jakožto pojítka mezi postavami. Jak dokázal autor do jedné knihy odvyprávět Michelův život a k tomu životy několika emigrantů na útěku před vězením či smrtí v zemi jejich původu. Poslední příběh - Igora a Saši mě naprosto dostal.

Klub nenapravitelných optimistů je kniha velmi obsáhlá a její přečtení vám moc doporučuju (a taky má krásnou obálku ).

"Raději budu žít jako optimista a mýlit se než žít jako pesimista a mít vždycky pravdu." Anonym

13.10.2024

Francie na počátku 70-tých let. Prezidentem je Charles de Gaulle a právě se završuje tzv. Alžírská válka o nezávislost Alžírska na Francii. Období, ke kterému nemám vůbec žádný vztah. Přesto mne tato kniha zaujala. Nejprve svým názvem a následně i svým příběhem.

Hlavní postavou je středoškolák Michele, který se svým bratrem navštěvuje bar, kde schází parta emigrantů z východní Evropy v Klubu nenapravitelných optimistů. Postupně se příběh Michela začne prolínat s postavami z této neobvyklé party.

Mě osobně se tahle kniha velmi dobře četla. Nejvíce mne oslovila způsobem, jakým byly vylíčeny příběhy a charaktery jednotlivých postav. Přišlo mi totiž, že autor vytvořil skutečné lidi, kteří se chovají někdy jako blbci a máte na ně vztek, jindy soucítíte s jejich osudem. Jedinou drobnou výtku mám k tomu, že není zcela snadné si udržet pořádek v tom, kdo je kdo. Hodí se udělat si poznámky. Ale to je spíše taková drobnost.

Nejhezčím momentem pro mne bylo těch pár vět, když se Michele náhodně srazí se svou budoucí milou. Ona četla to, já to, neměl jsem nejmenší šanci. To bylo kouzelné. :-)

Jean-Michel Guenassia je pro mne objevem roku. Vůbec jsem nečekal, že mne jeho kniha takhle chytne za srdce. Bylo to moc hezké čtení. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi silné lidské příběhy. Dávám pět hvězd, protože tohle je kniha, ke které se rozhodně rád vrátím.