Orbis Bene Vivendi přehled

07.05.2015

Vztah člověka ... k životu ... k Bohu ... k přírodě ... k morálce ... takto bychom mohli rozdělit jednotlivé kapitoly zahrnující úvahy, eseje, přednášky pana profesora Koháka. V jeho osobě se všechny tyto přístupy prolínají, jeho úvahy zapadají do širšího kontextu podobně smýšlejících filozofů jako je Albert Schweitzer nebo Aldo Leopold. Všichni tito filozofové se zabývají ekologií a to co mají společné je, že jejich přístup se vymanil z antropocentrismu, ukazují na to, že středem všeho není člověk, jak se bohužel stále mnozí z nás (nebo většina?) domnívají, ale že středem našich úvah směrem k našemu (lidskému) působení na Zemi, by měla být „úcta k všemu živému“, resp. „úcta k životu jako takovému“. Pan Kohák v téhle útlé knížce probírá otázku lidské odpovědnosti ze všech různých úhlů pohledu – především z perspektivy vůbec další existence našeho bytí na této planetě.

Tahle drobná knížka je ale i hodně osobní, pan Kohák do ní vložil i určité svoje vlastní „soukromé“ nebo „niterní“ pocity o vztahu k Bohu, k životu, k přírodě:

„Tiše nadchází noc, tam, kde se dávno zanedbaná vozová cesta vytrácí v mlází pod sesutou hrází - hluboká, panenská tma, jak jí lidé vídávali po celá tisíciletí mezi žhnoucím ohništěm a hvězdným nebem. Soumrak tu přichází hebce, houstne pod jedlovci, šíří se světlinou a stírá obrysy dne. Je čas naslouchat lesnímu tichu, když skomírající světlo ohlašuje konec denního shonu, avšak houstnoucí tma si ještě nevyžaduje, aby člověk rozžal lampu. Čas se tu neměří podle hodin: je tu jen čas odchodu a návratu, a je noc, hebká, všeobjímající, všeusmiřující, obnovující duši.“

A to se mi na ní moc líbilo – kniha nejen k zamyšlení, ale také kniha poskytující estetický zážitek :-).